.jpg)
Tváří v tvář ekonomické globalizaci, která nás vede přímo do záhuby, nastává okamžik, abychom si položili otázku, co ekonomika představuje z duchovního hlediska. Při hledání odpovědi zjistíme, že se objevují nové formy ekonomiky, které vycházejí ze zákonů srdce a základních principů New Age. Ukazují nám, jakým způsobem je možné přejít od absolutně materialistické ekonomiky k životadárné duchovní ekonomice.
Zdá, se že dnešní svět je řízen ekonomikou
Už to nejsou politici, kdo vládne: v dnešní době jsou již podřízeni ekonomickým koncernům. Ekonomika předurčuje náš životní styl, to co jíme, jak trávíme svůj volný čas, utváří naše touhy i naši kulturu. A to vše se děje stále homogennějším způsobem, který se rozšiřuje do všech světových stran. Ekonomika se globalizuje za účelem optimalizace nákladů a zvýšení zisků těch, kteří kontrolují finanční kapitál, ze stejného důvodu se globalizuje chování a aspirace lidí.
Termín ekonomika pochází ze řeckých slov oikos (dům, domov) a nomos (zákony a zvyky). Pokud by svět byl naším velkým příbytkem, pak by ekonomika ve své současné formě plnila svou úlohu. Problém je v tom, že zatímco svět na jedné straně prosperuje jako nikdy dříve, na druhé straně je na pokraji obrovské katastrofy: rostoucí chudoba a zvětšující se rozdíl mezi bohatými a chudými, nezaměstnanost, nebývalý nárůst znečištění, ničení neobnovitelných přírodních zdrojů, pravidelné finanční krize, finanční trhy, které již žádným způsobem neodpovídají realitě trhu, předlužené státy neschopné uspokojit základní potřeby svých obyvatel - a tento seznam je mnohem delší. Zdá se, že naše ekonomika se vymkla kontrole a není nikdo, kdo by ji ubrzdil. Tradiční ekonomiky se nerozvinuly natolik, aby byly schopny pohlédnout dál, než k vyhotovení matematických kalkulací užívaných k vysvětlení, jak vyřešit problém... v praxi. Jsme natolik pohlceni naší konzumní společností, že většinou tváří tvář všem těmto hrozbám zůstáváme klidní, téměř jako by neexistovaly mimo naši televizní obrazovku.
Potřebujeme se tedy vrátit do minulosti?
André Malrux řekl: „Třetí tisíciletí bude duchovní nebo nebude žádné třetí tisíciletí.“ Možná, že tím dobře vyjádřil jediný možný způsob vyřešení našich problémů. Co přesně je tím domem, domovem, na který ekonomika odkazuje? Dům je forma, schránka, ve které žijeme. Naše tělo je naším osobním domovem, potom přichází na řadu dům, ve kterém žijeme, sami, s přáteli či s rodinou, následuje vesnice, sousedé, město, země a konečně planeta.
To všechno jsou formy, které lidstvo obývá. Formy nejsou ničím jiným než vnějším krytem, nositelem životní energie v nich vtělené. Formy se zrodí v okamžiku, kdy se dostaví energie, při jejím zmizení zanikají. Viděno z duchovního hlediska, ekonomika se skládá ze zákonů a zvyků, které řídí veškeré změny energie mezi lidmi v rámci těchto sociálních forem, těchto sídel obývaných jednotlivci, skupinami a národy.
Už jsme si vědomi tohoto krásného příběhu o vtělení a evoluci. Vytváří stále inteligentnější formy, které užívá ke konkretizaci nejvyšších kvalit a k odrážení skutečného rozvoje duchovní energie, která vzniká uvnitř a proudí ven a je poté vyměňovaná mezi jednotlivými formami a obývá království přírody jako celku. Víme také, že ačkoliv vše se takto počíná a společenství vtělená v daných formách mají stejný původ a obdobné cíle, nacházejí se na velmi rozdílných úsecích oné stejné cesty, což je velkou výhodou evoluce. Tato JEDINÁ energie je proto vtělena v horninách, rostlinných, živočišných a lidských formách. Lidé v tomto příběhu hrají zvláštní roli. Živí se nižšími řády, čerpají z nich jako ze zdrojů fyzické energie, potravy a duševní inspirace. To jim umožňuje osvobodit se od materiálních omezení a usilovat o pohodu nezbytnou pro intelektuální a duchovní rozvoj – jinými slovy, skutečný rozvoj!
Jako součást tohoto velkého duchovního dobrodružství je energie určena k oběhu, k uspokojování potřeb každého jednotlivce jako součásti rozvoje VŠEHO. Energie by neměla být hromaděna za účelem prospěchu hrstky jednotlivců. Pokud je hromaděna, mělo by to být ku prospěchu všech.
Co to je duchovní ekonomika?
Je to v první řadě a především ekonomika, která vyplývá ze zákonů života a srdce. Je to také ekonomika, která podporuje vyjádření duchovních kvalit. Srdce rozvádí energii na základě potřeb každé části živého organismu nezávisle na její funkci, se zřetelem na život a účel organismu jako celku. Optimalizuje využití energie, neplýtvá jí a poskytuje vždy přesně to, co jednotlivé části organismu potřebují.
Duchovní ekonomika obdobným způsobem naplňuje potřeby každého a všech jednotlivců nezávisle na jejich stupni vývoje a sociální funkci; neplýtvá penězi, které představují konkrétní formu energie v sociálním těle – krev tohoto sociálního těla. Rozděluje bohatství za účelem zvyšování rozvoje lidstva, osvobozování lidí od materiálních omezení a rozvíjení stále inteligentnějších a krásnějších sociálních forem. Z duchovní ekonomiky má prospěch každý. Hromadí peníze jen v tom případě, když nastává potřeba jejich dlouhodobého investování pro dobro všech, nikdy ku prospěchu pouze několika jedinců.
Duchovní ekonomika se řídí principy, které podle Tibeťanů budou vládnout v Novém Věku. Je to ekonomika, ve které všichni, při respektování svobody ostatních a lidstva jako celku, mají svobodu výběru toho, co chtějí spotřebovávat, produkovat a obchodovat. To s sebou nese nezbytný požadavek odpovědnosti každého jednotlivce na všech úrovních v kontextu jeho života za dopad jeho činů na životy ostatních a celé planety. Duchovní ekonomika je rovněž ekonomikou založenou na rovnosti; ne absolutní rovnosti, ale rovnosti plynoucí z rozdílnosti, respektování potřeb každého jednotlivce a bodu, kterého dosáhli na své cestě, je to ekonomika, která sleduje jednotlivé cíle, ale respektuje rozmanitost – nestranná ekonomika.
Lze ji rovněž popsat jako ekonomiku bratrství, kdy jsme všichni společně zapojeni do toho, co se děje v naší vesnici, zemi a planetě – formy, které všichni obýváme, zapadající jedna do druhé jako ruské matrjošky. Je to tedy ekonomika spolupráce, nikoliv soutěže.
Přechod od materialistické ekonomiky k duchovní
Ke zjištění, že současná dominantní ekonomika je daleka toho být duchovní, nepotřebujeme žádné ohromující důkazy. Je nezodpovědná ve svém ničení zdrojů této planety. Stará se o hrstku bohatých, kteří mají mnohem víc než potřebují ke svému duchovnímu rozvoji, a většinu, která je chudá, udržuje svázanou jediným prvořadým zájmem, kterým je fyzické přežití. Její snahou je globalizovat a standardizovat všechno od genetických zdrojů po chutě, životní styly a kultury, čímž zabíjí přirozenou rozmanitost forem, která vyjadřuje život na všech úrovních. Tato uniformita nesjednocuje, ta izoluje! Jednotu lze nalézt pouze v rozmanitosti, jak ukazuje ekologie a způsob fungování ekosystémů. Současná ekonomika je nestabilní, protože se neřídí zákony života. Život není uniformní – je JEDEN... a mnohotvárný.
Naštěstí během několika posledních desetiletí spatřuje věk Vodnáře výskyt některých počátečních forem duchovní ekonomiky. Z globální perspektivy zůstávají okrajové, jsou však symbolem stále sílícího oživení. Musíme dělat vše, co je v našich silách, abychom je povzbuzovali a podporovali. Zde je několik příkladů.
Hnutí udržitelného rozvoje podněcuje technologie čisté produkce, které využívají obnovitelné zdroje energie.
Fair trade na počátku ztělesňoval touhu po respektování potřeb a odměňování drobných zemědělských producentů v chudých zemích, kteří jsou likvidováni tržními mechanismy. Nyní se soustavně rozrůstá a pokrývá další produkty a stále více v sobě zahrnuje též kritéria respektování životního prostředí a zdrojů této planety.
Etická či odpovědná spotřeba vybízí občany, aktivně přistupující ke spotřebě, aby si vybírali to, co je prospěšné jak pro ně, tak pro všechno ostatní stvoření.
Solidární finančnictví poskytuje přístup k finančním zdrojům těm, kteří jsou vyloučeni z běžného bankovního systému. Poskytuje také podporu ekonomickým aktivitám, které se zaměřují spíše než na výkony ekonomické na sociální oblast.
Pomocné měny, které doplňují ty oficiální, se rozvíjejí v rámci malých skupin, společenství, regionů či dokonce zemí. Jsou používány k realizaci forem obchodu, které posilují komunity, naplňují jejich potřeby a berou v úvahu jejich hodnoty.
Na globálnější úrovni se občané začínají mobilizovat vně sociálních institucí, které nejsou schopny se změnit. Navrhují nové principy oběhu peněz (vnější státní dluhy, finanční trhy, reforma měnového systému a mezinárodních institucí atd.), tržních regulací (Světová obchodní organizace, správa veřejného majetku, zemědělská politika atd.) a sociální odpovědnosti hospodářských subjektů.
Tyto nové formy ekonomiky jsou předzvěstí přechodu od materiální a materialistické ekonomiky k duchovní ekonomice. Tento přechod vyžaduje přehodnocení pojetí blahobytu a způsobu, jakým je hodnocen. Přímý dopad na rozvoj těchto nových forem bude mít úroveň informovanosti v rámci ekonomických aktivit. Čím duchovnější bude rozvoj, tím trvalejší bude.
V tomto novém věku Vodnáře je za rozvoj ekonomiky odpovědný každý. Občané mají moc vytvářet nové formy a mohou učinit víc, než si představují. Směřujeme tak k ekonomice, která poskytuje právě tolik, kolik je nezbytné, k ekonomice obnovené touhy po rozvoji v rámci bytí spíše než vlastnění – k ekonomice života!