Druhé doplněné vydání publikace Finanční pohledávky České republiky u rozvojových zemí představuje základní informace o vývoji zadlužení rozvojových zemí u České republiky - především od 90. let minulého století do roku 2017 - z kontextu vývoje post-socialistické země a jejího vztahu k těmto zemím. Zároveň ukazuje, jaké konkrétní způsoby oddlužení během tohoto časového období byly zvoleny.
Na závěr autor konstatuje, že v problematice zadlužení rozvojových zemí u České republiky stále zůstává mnohem více otázek než jasných a systematických odpovědí. Problémem zůstává neochota českých vlád odpustit pohledávky rozvojovým zemím. Namísto jejich odpuštění české vlády preferovaly prodej úvěrů soukromým českým i zahraničním společnostem s velmi nízkou výtěžností. Podobná výtěžnost se objevuje i u odpuštěných pohledávek a odpuštěnou část lze ještě započítat do ODA. O důvodech těchto postupů se můžeme jen domnívat, čeští novináři spekulují o napojení těchto firem na politické strany, které o prodejích rozhodovaly.
Robert Stojanov předkládá následující doporučení vyplývající z analýzy:
1. Navyšovat českou ODA na úroveň svých závazků v rámci svého členství v EU a OSN.
2. Snažit se o zvýšení efektivnosti jednotlivých programů a projektů realizovaných v rámci české ODA a například zabránit nekonečnému řetězení bilaterálních projektů, kdy udržitelnost jednoho je nahrazena jiným projektem.
3. Neodpouštět dluhy zemím s diktátorskými režimy typu Severní Korea a naopak podpořit nové demokratické režimy vhodným přístupem k oddlužení.
4. Neprodávat pohledávky rozvojových zemí privátním subjektům.
5. Odpustit 90-95 procent závazků těm zemím, které směřují k demokratickým režimům a dlužnou částku odpovídající přibližně 5-10 procentům z původní pohledávky věnovat na rozvoj bilaterálních vztahů, například formou budování kvalitního školství, výzkumných kapacit apod. Podobný přístup Česká republika již uplatnila v případě Nikaragui a Kambodže.
Finanční pohledávky České republiky u rozvojových zemí