1. Charakteristika nerovnosti
Jean Ziegler v jednom interwiev z loňského roku řekl: „Světový společenský produkt stoupl od zhroucení takzvaného reálného socialismu víc než dvojnásobně. Světový obchod se ztrojnásobil. Spotřeba energie se zdvojnásobuje každé čtyři roky. Země překypuje bohatstvím. Tragédie spočívá v tom, že v okamžiku, kdy by bylo možné uskutečnit obecné štěstí lidstva, dochází k brutální refeudalizaci planety. 500 nadnárodně činných koncernů a společností kontroluje víc než 52 % světového společenského produktu. Na jedné straně nezměrně roste bohatství spolu s politickou a sociální mocí malé hrstky. Na druhé straně rostou haldy mrtvol těch, kdo ve třetím světě umřeli hlady.“ Těch mrtvých je 100.000 denně. Kromě milionů, které ročně hlady zemřou, dalších asi 800.000 milionů lidí trpí hladem – přibližně stejný počet obyvatel planety trpí obezitou a podobný je také počet automobilů. Je to podivný svět.
Sociální nerovnost, je nejen obrovská, nikdy nebývalá, ale dál se prohlubuje nejen v globálním rozměru, ještě rozmnožená o dopady klimatický změn. I v jednotlivých společnostech nerovnost roste – proto se mluví o globálním Severu a globálním Jihu. Je obecně známo, že i v nejbohatších zemích roste počet vyloučených a chudých. Není teď mým úkolem analyzovat příčiny tohoto stavu, mám naznačit některé návrhy nápravy, jak přicházejí z diskusí a zkušeností sociálních hnutí a nevládních organizací. Chci při tom ukázat, že to, co potřebujeme, jsou změny na všech úrovních, ve mnoha oblastech aktivit i oblastech geografických, potřebujeme to, čemu se někdy říká alternativní globalizace.
2. Cest je celá řada
Asi se shodneme, že neexistuje žádné jednoduché a univerzální řešení, ale je mnoho slibných řešeních částečných. To, co nabízím, je pouhý neúplný výčet – některá řešení už se osvědčila, jiná se zkouší, další představují teoretické koncepty nebo hypotézy.. Některé z těchto konceptů se doplňují, jiné si vzájemně konkurují nebo se věnují různým oblastem problému – to samozřejmě dobře odpovídá komplexnosti procesů, s kterými máme co do činění. Jde mi o to, ukázat, že možností a alternativ je víc, než obvykle tušíme, a že se také na nejrůznějších úrovních na nich můžeme podílet. Pro některá navrhovaných řešení tvoří vhodný rámec Rozvojové cíle tisíciletí. I když jsou málo ambiciózní, je důležité, že představují všeobecný konsensus a stanovují měřitelné cíle.
Orientaci snad pomůže rozdělení do několika skupin přístupů:
a) Odstraňování symptomů a škod
b) Optimalizace systémů
c) Podpora systémových změn
a) Odstraňování symptomů a škod
Ukazuje se, že pro definitivní překonání sociální nerovnosti je rozvojová spolupráce nedostatečná, protože jen zlomek zdrojů se v rámci globálního přerozdělování od chudých směrem k bohatým vrací zpátky. Přesto samozřejmě má veliký význam jako konkrétní pomoc, nejlépe pokud jde o vytváření podmínek ke svépomoci. Navíc je politickým výrazem vědomí odpovědnosti. Vedle otázek koncepčnosti a efektivity vynaložených prostředků je třeba usilovat o zvýšení částek určených na rozvoj. Pro ČR to znamená překonat současnou stagnaci a hrozící pokles nákladů určených na rozvojovou spolupráci vyjádřených v procentech z HDP.
Do oblasti náprav škod způsobených rozvojovým zemím patří nezbytné vyřešení dluhové krize, formou odpuštění nelegitimních dluhů a stanovení únosné míry splátek u dluhů ostatních, tak aby dluhová služba nebránila rozvoji sociálně udržitelné ekonomiky. ČR by mohla hrát důležitou roli, pokud by uplatnila na některé pohledávky spojené se spornými aktivitami minulého režimu koncept nelegitimních dluhů a z tohoto důvodu odepsala dluhy spojené s vojenskou podporou nedemokratických režimů.
Naopak se nás naštěstí netýkají požadavky na reparace škod způsobených kolonialismem , které se občas ozývají. Vzhledem k tomu, že naše ekologická stopa je 2,5 větší než odpovídá spravedlivému podílu, měli bychom ale, kromě jejího snižování, podporovat také kompenzace pro chudé země, které jsou ekologickými dopady globalizace postiženýé velmi krutě. V následujícím jde zejména o politickou podporu nezbytných opatření.
b) Optimalizace systémů
Požadavek optimalizace systémů vyjadřuje poznání, že i ekonomické a politické systémy, které by mohly podporovat spravedlivější distribuci bohatství a moci, často fungují přímo obráceně. Patří sem např. nerovně nastavená obchodní pravidla, volnost spekulativních transakcí, nedodržování mezinárodního práva formou politického vydírání nebo vojenskými zásahy apod.
- pro trvalé vyřešení dluhové krize je třeba vedle odpuštění neúnosných dluhů vytvořit pravidla mezinárodní dluhové arbitráže a mezinárodního insolvenčního práva, tak aby postavení dlužníků a věřitelů bylo rovnoprávné, jak to platí v každém slušném národním právu
- nezbytná je demokratizace mezinárodních finančních institucí – MMF a Světové banky, tak aby rozhodování nebylo jen v rukou bohatých zemí. Alternativou je vytváření nezávislých institucí, jako je latinskoamerická Banka jihu
- i když v rámci Světové obchodní organizace existuje formální rovnost členských států, dokáží bohaté země např. dotací vlastní zemědělské produkce, celními a dalšími bariérami přizpůsobovat obchodní pravidla svým zájmům. Navíc je jejich vyjednávací síla nesrovnatelně větší, proto potřebují chudé země větší možnost ochrany svých trhů, tak aby např. dosáhly potravinové bezpečnosti
- z řady důvodů je žádoucí likvidace daňových rájů. Tento problém se dotýká chudých i bohatých zemí, protože vytváří prostor pro korupci, daňový a sociální dumping a financování terorismu
- z teoretické roviny se do diskusí na politické úrovni některých vlád dostává otázka zdanění finančních transakcí, tzv. Tobinova daň, která by pomohla zredukovat neproduktivní spekulativní investice a zároveň generovala zdroje pro řešení rozvojových problémů
- podobným směrem směřuje zavádění různých podob uhlíkové daně (např. vyšším zdaněním letecké dopravy) nebo další snahy o zohlednění tzv. externalit v cenách zboží a služeb
- vojenské konflikty destruují řadu rozvojových zemí, zbrojení váže neproduktivně nesmírné prostředky. Potřebná je přísná veřejná kontrola obchodu se zbraněmi
a daleko silnější podpora prevence konfliktů a jejich diplomatického řešení a návrat k odzbrojovacím jednáním, která byla paradoxně relativně úspěšná v době bipolárního světa, a to s cílem všeobecného a trvalého odzbrojení
- chování nadnárodních firem je třeba podrobit závazným a vynutitelným pravidlům při dodržování sociální odpovědnosti v celém řetězci dodavatelů na základě standardů ILO
- při veřejných nákupech je třeba zohledňovat nejen cenu ale také sociální a ekologické standardy např. preferováním produktů fair trade, lokální ekologické produkce apod. Ve stejném smyslu je třeba podporovat uvědomělé spotřebitelské chování
c) Podpora systémových změn
Je zřejmé, že civilizace usilující o neomezený růst, vyjádřený kvantitativně zejména množstvím materiální spotřeby, která je navíc zcela nerovnoměrně rozdělená, není udržitelná. Nutné změny by měly být postupně zaváděny zejména tam, kde jsou už dnes následky ničivé.
- je třeba zamezit spekulacím s potravinami a stanovit jejich ceny na základě mezinárodních dohod. Potraviny jsou veřejné statky a ne zboží jako každé jiné, chudé země musí mít právo na potravinovou suverenitu, právo na disponování tradičními plodinami, setbou, léčebnými postupy.
- mezinárodní regulace bude třeba zavést i v oblasti energetiky včetně energetických plodin. Není přípustné, aby se kvůli ropě vedly války a energetické plodiny konkurovaly produkci určené pro základní výživu
- mezinárodním regulacím je rovněž třeba podrobit farmaceutickou výrobu a obchod, tak aby život zachraňující léky byly dostupné pro všechny, kdo je potřebují (např. uvolněním patentové ochrany výroby generik)
Je celá řada dalších postupů a opatření, která mohou dlouhodobě přispět k vybudování udržitelného světového společenství, zajišťujícího spravedlivý podíl na bohatství a moci.
- ve všech ohledech se jeví jako účelná podpora lokální ekonomiky. Taková strategie znamená zároveň podporu zaměstnanosti a vytváří i prostor pro širokou distribuci rozhodování, jak je tomu např. při participativním sestavování komunálních rozpočtů apod. Základní sociální soudržnost je předpokládána, ale zároveň i vytvářena. Z téhož důvodu by mělo být podporováno veřejné, obecní a družstevní vlastnictví.
- důležité je i zavádění komplexnějších indikátorů, než je dosud běžný ukazatel hrubého domácího produktu. Dobře posloužit může index lidského rozvoje HDI.
Změna civilizačního paradigmatu
Ke změně stavu, i ke změně trendu od rostoucí nerovnosti k větší spravedlnosti, je třeba soustředěného úsilí nae mnoha úrovních. Kromě zmíněných postupů politických a ekonomických chci na závěr zmínit ještě jednu, oblast, možná dokonce rozhodující: proměnu mentality, kultury, chcete-li spirituality – tedy úkol pro vzdělávací, kulturní a náboženské instituce. Ve všech oblastech, kterých jseme se dotkli, se ukazují možnosti řešení v jednom směru: od kvantitativního růstu a plýtvání k důrazu na šetrnost a kvalitu, od boje všech proti všem k řešením respektujícím prospěch všech zúčastněnýmch, od rozhodování z pozice moci a síly k participaci a demokratizaci. Řada politických a hospodářských aktivit na mnoha úrovních od globální přes regionální, státní i lokální ukazuje, že existuje dostatek vhodných řešení a postupů a je nepochybné, že lidstvo má k tomu dost bohatství i technických schopností. Zdá se, že se stále více ke slovu hlásí i dlouho opomíjený „lidský faktor“ – sociálně, politicky a kulturně artikulované úsilí o smysluplný, eticky a spirituálně zakotvený způsob života, o skutečný rozvoj.