<p>
</p>
<p>
<p>
Justice a právní systém vůbec je v naší zemi ve velmi špatném stavu. Soudci si stěžují na děravou legislativu a zákonodárci a vláda kritizují pomalost a laxnost soudu. Obecně v podvědomí lidu pak je zakotveno, že právo a spravedlnost jsou dvě naprosto rozdílné věci. Soudci a právníci sami sebe chápou a jsou také chápáni jako úředníci, kteří jen najdou v nějaké knížce tu správnou větu a bez ohledu na to, jestli si myslí, že to je či není spravedlivé, podle této věty vyřeší případ. Když jim někdo vytkne nespravedlnost, odkáží na zákon, který je k tomu nutí. To je koneckonců tradiční kontinentální chápání práva, jež geniálně popsal ve svém Procesu Franz Kafka : „Zákon je zákon, s tím se nedá nic dělat.“
</p>
<p>
<p>
Zcela jiné chápání práva je v angloamerickém světě. Justice tu má velmi významnou úlohu. Je reálným třetím pilířem demokracie a soudcům přísluší vykládat zákony, které navrhli a schválili zákonodárci. Jejich výsadní postavení a svěřená odpovědnost jim brání, aby vytvářeli zákony nové. Nicméně v dobách, kdy zákonodárce není schopen reagovat na potřeby společnosti z různých politických důvodů, mohou se tyto problémy řešit u soudu pomocí stávající legislativy a vytvářením závazných precedentů. Pokusím se to dokumentovat na situaci v USA, kde se na konci sedmdesátých let objevila skupina právníků, kteří se snažili pomoci bezdomovcům na poli práva. Federální i státní zákonodárci se vyhýbali tehdy ožehavé otázce bezdomovců. Nechtěli pobouřit ani jednu skupinu voličů - zájem o problematiku bezdomovců šel napříč společností - a tak raději tento problém vůbec neotevírali. Když se problémem nezabývala ani moc výkonná ani moc zákonodárná, využili aktivisté možnosti třetího pilíře.
</p>
<p>
<p>
Prvním z těchto právníků byl Robert Hayes. Otřásla jím realita života bezdomovců, se kterou se setkal, a rozzlobily ho otřesné zážitky bezdomovců. Jako právník se pokusil o nápravu s využitím svých schopností a možností. Na začátku měl v ruce jen článek z ústavy státu New York z r. 1938: „Pomoc, péče a podpora potřebnému jsou ve veřejném zájmu a budou zajištěny státem... jak to legislatura může čas od času určit.“ Naději na úspěch dávala slova předsedy sociální komise, který tento článek v r. 1938 představoval: „Toto jsou slova, která prosazují určitou politiku vlády, konkrétní sociální závazek, který žádný soud nesmí chybně vykládat. Tímto článkem komise doufá dosáhnout dvou záměrů. První: zbavit se pochybností o ústavní zodpovědnosti státu k těm, kteří musí očekávat od společnosti zajištění základních životních potřeb...“ To byly základní kameny, na nichž postavil obžalobu v případě Callahan v. Carey. Byl to jeden z prvních případů, kdy bezdomovec stál u soudu jako žalobce a nikoli jako obžalovaný. V r. 1979 Hayes kausu vyhrál a Nejvyšší soud státu uznal právo na přístřeší pro každého bezdomovce. Po tomto vítězství následovala řada podobných rozsudků v dalších státech Unie. Ve státě New York Coalition for the Homeless stanula před soudem ještě ve více než třech desítkách případů, aby si vynutila právo podle Hayesova precedentu. Naproti tomu stát New York se v pěti kausách snažil o změnu tohoto výkladu.
</p>
<p>
<p>
Úspěšná byla také skupina, kterou kolem sebe shromáždil Gary Blasi, advokát z Los Angeles. V případě Eisenheim v. Board of Supervisors (1984) úspěšně zpochybnila nutnost identifikace bezdomovců při pobírání Emergency Housing Benefits. Protože sehnat identifikační průkaz je pro bezdomovce takřka nemožné, soud uznal, že bezdomovcům musí být vyplacen příspěvek na bydlení, aniž by museli předložit jakýkoliv identifikační průkaz. Do dvou týdnů po tomto rozhodnutí se naplnila většina dlouhodobě prázdných laciných hotelů v Los Angeles.
</p>
<p>
<p>
Advokát Steve Banks vyhrál soudní spor, který nařídil zvýšit příspěvek na přístřeší. Tento případ pak úspěšně obhájil před Newyorským apelačním soudem, který uznal, že soud měl právo určit minimální výši shelter grant - pro čtyřčlennou rodinu 312*.
</p>
<p>
<p>
V mnoha dalších případech soudy radikálně zasáhly do oblasti sociálního práva. Nepolitická justice totiž cítila vakuum, které panovalo v této problematice, a řešila to, co politikům mohlo působit problémy s voliči. Nejméně přející je k řešení sociálních otázek federální ústava USA. Nejvyšší soud USA nikdy neuznal právo na shelter a v případě Lindsey v. Normet (1972) prohlásil: „Ústava neposkytuje justiční lék na každou sociální a ekonomickou chorobu. Nejsme schopni vnímat v takovém dokumentu žádnou ústavní garanci přístupu k obydlí určité kvality“. To je ovšem pochopitelné a dané samotnou podstatou federální ústavy, která nemůže, také díky desátému dodatku, zasahovat příliš do zákonodárství jednotlivých států.
</p>
<p>
<p>
Nicméně se v těchto případech jasně ukázalo, že justice nemusí hrát jen roli slepé vykonavatelky usnesení legislativců, ale dokáže i řešit celospolečenské problémy. To je něco, co si u nás jen těžko dovedeme představit. Naše justice má k tomu, aby hrála roli <b>nezávislého</b> třetího pilíře ještě hodně a hodně daleko. V souvislostí s naší přípravou na vstup do EU, kde je otázka skutečně nezávislého třetího pilíře na pořadu dne, s tím budeme muset něco dělat. Zatím nám však vyhovuje n
<a href="#comment0 ">--></a>
<a href="#comment0 ">[Author:TT。஄i ]</a>
aše pozitivní právo, kde svědomí a spravedlnost je něčím nežádoucím a cizorodým.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
Robert Heyes - Narodil se na Long Islandu, vystudoval college v Georgetownu a strávil rok jako reportér novin Katolické diecéze na Long Islandu. Vystudoval práva na New York University a stal se zaměstnancem jedné z nejprestižnějších newyorkských právních firem Sullivan & Cromwell.
</p>
<p>
<p>
Callahan v. Carey et al; No. 42582/79, Supreme Court of the State of New York; str. 3
</p>
<p>
<p>
Network newyorkských skupin ochránců homeless
</p>
<p>
<p>
Robitscher Ladd Christine; A Right to Shelter for the Homeles in New York State; New York University Law Review 61; str 272-299.
</p>
<p>
<p>
Eisenheim v. Board of Supervisors of Los Angeles County; No. 535833; Cal. Super. Ct. 1984. Popsáno např v Goldin Gregory; Gimme Shelter; California Lawyer 7 (5); str 1-5
</p>
<p>
<p>
Další informace o případu Jiggetts v. Grinker: Sack Kevin; New York Court Sets a Standard for Housing Aid; New York Times; 4.4.1990. Podobné rozhodnutí vydal i Kalifornský nejvyšší soud: California Homeless Coalition; Victory in Court; Connections, červen 1990
</p>
<p>
<p>
Lindsey v. Normet, 405 U.S. 56
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>