Zatímco Bolívie balancuje na pokraji občanské války, prezident Evo Morales spolehlivě setrvává ve svém odhodlání vybudovat lidovou demokracii. Snaží se o to působením ve státních institucích, které ho dostaly k moci. Ke zúčtování s pravým křídlem dochází v době blížícího se třicátého pátého výročí svržení Salvadora Allendeho, hrdinného i když tragického prezidenta Chile, jenž věřil, že formálně demokratický stát, který zdědil, lze pokojně transformovat k uvedení socialistické společnosti.
Stejně jako Allende čelí Morales mocné ekonomické a politické elitě, která je zajedno se Spojenými státy a usiluje o zvrácení i těch omezených reforem, jež byl schopen během téměř tří let u moci provést. Nejprve Morales – první bolivijský domorodý prezident – důrazně prosadil větší kontrolu národních zdrojů přírodního plynu a ropy, výrazně zvýšil uhlovodíkovou daň a velkou část takto získaných prostředků použil na poskytnutí univerzálních důchodů pro všechny starší šedesáti let, z nichž většina žije v chudobě a patří mezi původní obyvatele.
Samozvané Občanské výbory v Media Luna (Půlměsíc) – čtyřech východních bolivijských oblastech – zorganizovaly vzpouru proti těmto změnám, požadujíce oblastní autonomii a kontrolu uhlovodíkových příjmů, stejně jako ukončení agrární reformy a dokonce kontrolu policejních sborů. Občanský výbor v Santa Cruz, ovládaný agrárně-průmyslovými zájmy, podporuje Cruceño Youth Union (UJC – Unie mládeže Cruceña), přidruženou skupinu působící jako polovojenská organizace, která obsazuje a vyhazuje do povětří vládní úřady a útočí na indiánské a rolnické organizace, které se odvažují podporovat národní vládu.
Moralesovy snahy o transformaci národních institucí se zaměřily na Ústavodárné shromáždění zvolené ve všeobecných volbách, které mělo za úkol navrhnout novou ústavu. Shromáždění bylo svoláno v polovině roku 2006 s 54% zastoupením představitelů Moralesovy politické strany – Hnutí za socialismus (MAS). Během přípravy návrhu nové ústavy pravicové politické strany, vedené Podemosem (My můžeme), trvaly na tom, že dvoutřetinová většina hlasů je nutná i ke schvalování jednotlivých částí návrhu v pracovních výborech. Když byli přehlasováni a nová ústava byla v listopadu 2007 před schválením, členové shromáždění, včetně jeho domorodého prezidenta Silvia Lazarta, začali být přepadáni v ulicích Sucre, starého hlavního města z 19. století, kde shromáždění zasedalo.
Evo Morales, s použitím slov, jež evokovala Allendeho poslední projev v chilském prezidentském paláci, prohlásil: „Živý nebo mrtvý, dám této zemi novou ústavu.“ Přesunul shromáždění do starého paláce pod policejní ochranu, kde ústava byla přijata. Musí však být ještě schválena národním referendem. Občanské výbory a oblastní prefekti (guvernéři) v media Luna označili Moralese za „diktátora“. Tím se jim podařilo zastavit hlasování v celonárodním referendu a místo toho v květnu tohoto roku zorganizovali oblastní referenda o autonomii, která byla řízena Národní volební radou, jež nemá žádnou oporu v ústavě.
Hledajíc východisko v demokracii a ne v síle, ve snaze o národní konsensus, odložil Morales hlasování o nové ústavě a místo toho svolal nové referendum, ve kterém lidé mohli zrušit jak jeho mandát, tak i mandáty oblastních prefektů. Voliči hlasovali 10. srpna a Morales získal 67 % hlasů. Vyhrál v 95 ze 112 okresů v zemi, dokonce v oblasti Pando, která patří do Media Luna, většina voličů hlasovala v jeho prospěch.
Nicméně vzbouřeným prefektům byly jejich mandáty rovněž obnoveny. Na základě ilegálních oblastních plebiscitů, konaných v květnu, začali kontrolovat Santa Cruz, nejbohatší oblast. Úderné jednotky UJC se potloukaly ulicemi hlavního města i okolních obcí, útočily a potlačovaly jakýkoliv odpor ze strany místních domorodých hnutí a spojeneckých jednotek MAS. Protože nechtěl vyprovokovat úplnou vzpouru, nerozmístil Evo Morales v oblasti armádu ani místní policii a ponechal město fakticky pod kontrolou UJC.
Pravé křídlo – vedené Občanským výborem v Santa Cruz - současně začalo podrývat ekonomickou stabilitu s cílem oslabit Moralesovu vládu, stejně jako to udělala opozice, podporovaná CIA, v Chile proti Salvadoru Allendemu na začátku 70tých let. Stejně jako v Chile se největší zemědělské podniky a na ně napojení autodopravci zapojili do „stávek“ a odmítali dopravovat produkci na městské trhy v západních Andách, kde je koncentrováno indiánské obyvatelstvo. Zároveň výrobky draze prodávali na černém trhu. Konfederace soukromých podnikatelů Bolivie volala po uzavření národních podniků, pokud vláda odmítne „změnit svou ekonomickou politiku“.
Sociální hnutí spolupracující s vládou mobilizovala proti snahám pravého křídla obranu. Spojená koalice domorodých obyvatel a rolníků v Media Luna připravila kampaň proti hlasování v autonomních referendech a utkávala se s bandami UJC, které se snažily zastrašovat a terorizovat občany. V andské vysočině sestoupila sociální hnutí do hlavního města La Paz, aby demonstrovala na podporu Moralesovy vlády, včetně rozsáhlé červnové mobilizace, která zaútočila na americkou ambasádu, protože ta podporuje pravé křídlo. V červenci federace pěstitelů koky v Chapare, kde se soustředí protidrogové operace USA, vyhnala Agenturu Spojených států pro mezinárodní rozvoj.
Během minulého týdne vystupňovaly Občanské výbory svou snahu získat kontrolu nad oblastmi Media Luna. 8. září davy mladých lidí vedené UJC obsadily vládní úřady v Santa Cruz, včetně úřadu pro pozemkovou reformu, daňového úřadu, státních TV studií, znárodněné telefonní společnosti Entel a zapálily kanceláře nevládní organizace na ochranu lidských práv, která hájí práva domorodých obyvatel a poskytuje jim právní poradenství. Armádní policie, která sem byla vyslána, aby chránila mnohé z těchto kanceláří, byla donucena k ústupu, protože v časech krvavých úderů měla z La Paz rozkazy zakazující použití zbraní. Velicí generál vojenské policie rozhořčeně odsoudil násilné demonstrace, nicméně uvedl, že armáda nemůže nic podniknout bez písemného rozkazu Evo Moralese, který by povoloval použití střelných zbraní.
V důsledku toho se objevilo napětí mezi Moralesem a armádou, která by byla v konečném důsledku označena za odpovědnou za boje a mrtvé v případě vojenské intervence v Media Luna. Ozbrojené síly autonomní vzpouru nepodporují, protože narušuje geografickou integritu Bolívie. Nicméně zdráhají se intervenovat, protože když za dřívějších vlád střílely do demonstrantů v ulicích La Paz, byly obviňovány z krveprolití.
10. září, když násilí v Media Luna ještě více vzrostlo, Evo Morales vypověděl amerického velvyslance Philipa Goldberga za „konspiraci proti demokracii“. Měsíc před tím se Goldberg sešel s prefektem Santa Cruz Rubenem Costasem, který se následně prohlásil „guvernérem“ autonomní oblasti a nařídil formální převzetí vládních úřadů včetně těch, které vybírají daně. Costas stojí v čele vzbouřených prefektů a je hlavním odpůrcem Evo Moralese.
11. září, den 35. výročí puče proti Allendemu, bylo nejkrvavějším dnem v tomto eskalujícím konfliktu. V oblasti Pando polovojenská jednotka s kulomety zaútočila na indiánskou vesnici El Porvenir blízko oblastního hlavního města El Cobija, kde zabila nejméně 28 lidí. Při další akci byli uneseni tři policisté. Red Ponchos, oficiální záložní jednotky indiánských milicí loajálních s Evo Moralesem, se mobilizovaly, aby pomohly domorodým vesnicím zorganizovat jejich sebeobranu.
Následující den vyhlásil Morales stav obležení v Pando a vyslal armádu, aby se přesunula do Cobija a dobyla zpět místní letiště ovládané jednotkami pravého křídla. Armádní jednotky byly rovněž poslány hlídat ložiska přírodního plynu, z nichž jedno obsadila UJC, která přerušila dodávky plynu do sousední Brazílie a Argentiny. Generál Luis Trigo Antelo, vrchní velitel bolivijských ozbrojených sil, prohlásil: „Nebudeme tolerovat žádné další akce radikálních skupin, které vyvolávají konfrontace mezi Bolivijci, způsobují bolest a utrpení a ohrožují národní bezpečnost.“ Při podpisu rozkazu opravňujícího použití síly v Pando Morales uvedl, že se cítí odpovědný za pokoření armády a policie radikály a vandaly, protože vojákům a policistům nedovolil použít zbraně. To byla protislužba za to, že vojenské vrchní velení začalo jednat.
Po soustavných bojích s nejméně třemi mrtvými získala armáda kontrolu nad letištěm a přesunula se do hlavního města. Byl vydán rozkaz k uvěznění prefekta oblasti Pando, protože odmítl uznat stav obležení a je odpovědný za masakr v El Porvenir. V Santa Cruz policie zatkla 8 vzbouřenců z UJC. Rolnické organizace vyhlásily pochod hlavním městem za účelem převzetí kontroly nad vládními úřady. Disidentští prefekti vedení Costasem nadále požadují oblastní autonomii a odmítají uznat národní hlasování v referendu o nové ústavě.
Evo Morales odmítá ustoupit a na setkání se spojeneckými odborovými předáky prohlásil: „Zahájíme kampaň za schválení nové ústavy.“ Nicméně naznačil, že by byl ochoten upravit návrh ve smyslu přijetí některých požadavků prefektů na autonomii. Stejně jako Allende se Morales nadále snaží hledat demokratické řešení krize ve své zemi. V současné době má podporu bolivijských ozbrojených sil stejně jako většinovou podporu národa, proto by se měl vyhnout osudu chilského prezidenta.