czspenderu
Ekumakad.cz ›› Témata ›› Obnovitelné šílenství
 
 

f_icon.svg.png

Fair & Bio obchod

logo-bananas-sub_cz_yellow1.jpg

susy_logo_whiteclaim_background_small-2-.jpg

pestujplanetu_logo_web.png

mcf_logo_print.jpg

 

Spolupracujeme:

 

Obnovitelné šílenství

29. 12. 2007 - Werner Paczian
Innocence Dias zemřel strašnou smrtí. Jeho vrazi ho sedmkrát probodli a prořízli mu hrdlo. Po desetiletí přežíval guerillu a teror paramilitárních oddílů drogových baronů v kolumbijském departmentu Antioquia. Innocence Dias zemřel paradoxně proto, aby se svět díky „zelené“ energii stal lepším.
Jeho chybou bylo, že nechtěl prodat svou půdu jedné z paramilitárních skupin, která se jednoho dne objevila v jeho vesnici Llano Rico. Po jeho zavraždění to Diasova rodina vzdala a uprchla. Dneska na pozemcích vyhnanců rostou olejové palmy firmy Urapalma, produkující bionaftu a spolupracující s paramilitárními skupinami.
V této jihoamerické zemi byly už velké plochy deštného pralesa proměněny v plantáže olejové palmy v důsledku hladu průmyslových zemí po energii pocházející z takzvaně ekologických obnovitelných rostlinných zdrojů. Tento boom má katastrofální důsledky pro tisíce kolumbijských drobných rolníků. „Paramilitární skupiny postupují při získávání půdy pro pěstování olejové palmy s brutálním násilím,“ informuje britský rozvojový pracovník Dominic Nutt, který Kolumbii před nedávnem navštívil. „Prostě řeknou rolníkovi: ,Když dneska neprodáš, dohodneme se zítra s tvojí vdovou.´“
Téměř každodenně přichází některá reklamní agentura s novými zprávami o tom, že nastává nová skvělá éra biopaliv. Ačkoliv ropné koncerny budou ještě dlouho pumpovat černé zlato z hlubin země, existuje nepsaný globální konsenzus, že je nezbytné snížit spotřebu ropy. „Zlá“ ropa je závažně odpovědná za znečišťování životního prostředí, špatný vzduch, nemocnost a především – za klimatickou katastrofu. Díky bohu našlo lidstvo východisko z této katastrofy: obnovitelné rostlinné zdroje, jako je palmový olej, kukuřice, sója nebo cukrová třtina, které budou vyhřívat naše domy, osvětlovat naše nákupní střediska a pohánět naše automobily s pohonem čtyř kol a s klimatizací. Skleníkové plyny bude možné významně redukovat, když budou naše auta jezdit na bionaftu, kde produkce CO2 odpovídá množství, které rostliny předtím v sobě vázaly. Země bez vlastní těžby ropy se stanou nezávislejší, drobní zemědělci získají příjmy, protože budou moci prodávat své energetické plodiny na světovém trhu. Chudé země náhle zbohatnou, protože svou energii, sklízenou na poli, budou moci nabízet v celém světě.
To všechno je jedna velká globální lež! Ve skutečnosti je už samo označení „bioenergie“ vědomou manipulací. Předpona sugeruje, že produkty jsou pěstovány ekologickým a k životnímu prostředí šetrným způsobem. Pojem „agrární energie“ popisuje daleko přesněji ničivé procesy, které jsou spojeny s průmyslovou zemědělskou produkcí energie.
Agrární energie nezachrání klima, ale zničí deštné pralesy, savany a mokřiny a tím klimatickou katastrofu ještě dodatečně prohloubí. Drobní zemědělci a původní obyvatelé budou brutálně vyháněni ze své půdy. Jako konkurence k produkci potravin prohloubí agrární energie světový hlad a stane se sociální rozbuškou. Průmysl genetických manipulovaných plodin sní o konečném globálním průlomu a připravuje společně s ropnými, automobilovými a chemickými koncerny globální energetický kartel, který dostává miliardové subvence. Ačkoli už dnes pracují ve jménu agroenergetického boomu statisíce etanolových a palmových otroků, není v žádném případě dosahováno větší nezávislosti na ropě.

Naděje, že by energie z obnovitelných rostlinných zdrojů mohla zlomit moc ropného, energetického a automobilového průmyslu, je naivní. Boom agrárních energií nevyvolali ekologičtí aktivisté nebo politici, kteří by měli skutečný zájem zabránit klimatické katastrofě a zničení životního prostředí. Lavinu spustili nejmocnější světové koncerny a jejich političtí lokajové.

Podílejí se na tom obří koncerny z ropného, automobilového, chemického a genového průmyslu a globální investiční fondy. Potravinářské nadnárodní koncerny jako Cargill a Archer Daniels Midland Company (ADM) kontrolují už dnes potravinovou produkci ve velkých částech světa. Agrární energie jim otvírá další trhy. Superkoncerny jako Monsanto, Snygenta, Bayer a BASF investují horečně do rostlin, které by odpovídaly potřebám producentů agrárních paliv. Ještě specializovanější a vyšší výnosy slibující rostliny slibuje průmysl geneticky manipulovaných rostlin.
Pro ropné koncerny je tento boom ekonomickou výhrou. Na jedné straně mohou svoje petrodolary investovat do branže agropaliv, která má budoucnost, na druhé straně mohou pokračovat ve své dosavadní činnosti, protože podle nejrůznějších odhadů i poptávka po ropě poroste. Pro automobilový průmysl je boom agronafty skvělou příležitostí odsunout požadavky produkovat konečně auta s nízkou spotřebou nebo dokonce snížit produkci osobních automobilů. To vše jen doplňují investiční firmy, které poskytují dostatečný kapitál.

Panuje duch zlaté horečky jako v Rockefellerových časech. Ropný koncern BP spolupracuje s chemickou a biotechnologickou firmou DuPot na vývoji nové generace geneticky manipulovaných rostlinných paliv. Toyota spolupracuje s BP v Kanadě na výrobě etanolu z celulózy. Volkswagen uzavřel smlouvu s ADM. Royal Dutch Shell připravuje vývoj druhé generace agropaliv a pokouší se o získávání etanolu z ligninu a z celulózy. A Cargill, zemědělský a potravinářský obr, začal sám s výrobou rostlinné nafty.

V Německu vládne trend „z pole do nádrže“. Firma Verbio AG užívá převážně řepkový olej jako agronaftu, pracuje ale na postupu umožňujícím ve zvýšené míře využívat sojový a palmový olej. Další německé podniky investují v Nizozemí a v Belgii, které se se svými přístavy Rotterdamem a Antverpami chtějí stát největšími překladišti agronafty. EON a RWE plánují stavbu kombinovaných elektráren na černé uhlí a na biomasu. Dceřinná firma společnosti Südczuker CropEnergies staví v belgickém Wanze továrnu na etanol.
V polovině srpna 2007 sdělilo Mezinárodní ekonomické fórum regenerativních energií (IWR) v Münsteru, že v Německu vzniká stále více produkčních zařízení na výrobu agronafty, kapacity dosáhnou v letošním roce rekordní výše. Podle aktuální analýzy IRW se jen v tomto roce plánují nová zařízení s roční kapacitou 1,54 milionu tun. Celková kapacita produkce agronafty stoupne do konce roku o více než 40 % na přibližně 5,4 milionu tun (2006: 3,8 milionu tun).

Hlavní prospěch ze zemědělského podvodu století zvaného „bioenergie“ mají geneticko-technologické koncerny. Zatímco geneticky modifikované potraviny dosud většina spotřebitelů odmítá, automobilové motory se bránit nemohou. Pomocí geneticky manipulovaných agrárních energetických surovin se tato branže pokouší stát všeobecně přijatelnou. Za účasti BASF Plant Science experimentují badatelé např. s geneticky manipulovanými druhy manioku, které mají vyšší obsah škrobu. Připuštění geneticky manipulovaných druhů povede k průmyslové produkci manioku a k jeho energetickému využití v mnoha tropických oblastech. To ohrožuje tradiční pěstování této základní potraviny.
V USA je 70 % rostlin kukuřice a sóji geneticky modifikováno. V Jižní Americe dominuje na trhu Monsanto se svou geneticky manipulovanou sójou, odolnou vůči přípravku „Roud-up“, herbicidu, který vyvolává rakovinu a znetvoření dětí. Koncerny, zabývající se genetickými modifikacemi, už delší dobu testují druhy, které byly vyvinuty zvlášť pro produkci agropaliv.
Syngenta vložila do odrůdy kukuřice 3272 enzym Alfa-Amylasy, silného alergenu. Pokud se geny tohoto enzymu dostanou do potravního řetězce, bude to opravdu velmi zábavné.
Miliony drobných zemědělců, kteří se údajně díky boomu agroenergií konečně domohou blahobytu, ale v novém velkém obchodě marně hledáme. Místo nich ovládají trh globálně operující koncerny, miliardoví investoři a velcí pozemkoví vlastníci, kteří už všichni bohatství dávno dosáhli. Přesto dostává sektor agropaliv celosvětově tolik subvencí z veřejných peněz jako žádná jiná branže. „Global Subsidies Initiative“ spočítala, že jen daňový poplatníci ve Spojených státech subvencují boom agronafty ročně mezi 5,7 – 7,3 miliardami dolarů.
Také spolková vláda, EU a spotřebitelé subvencují produkci a využití agropaliv nebo platí uměle zvýšené spotřebitelské ceny. Koncem července 2007 požadovala právě Expertní rada pro otázky životního prostředí, grémium zřízené spolkovou vládou, změnu v politice subvenční politiky. „Široce rozšířený dojem, že biomasa by mohla v dohledné době nahradit způsobem příznivým pro klima velkou část fosilních paliv, není vědecky udržitelný,“ napsali experti ve zvláštním posudku a kritizovali existující subvence do agroenergie.

Agroenergie nebrzdí klimatické změny, ale intenzívně je urychluje. Už pouhým vypalováním deštných pralesů a rašelinišť v jihovýchodní Asii za účelem získání prostoru pro palmové plantáže, jsou uvolňovány megatuny CO2 dřív, než mohlo dojít k úspoře emisí o jediný gram.
V Brazílii, která celosvětově vede v produkci etanolu jako paliva, pochází 80 % národních emisí skleníkového plynu nikoli z automobilové dopravy, ale z vypalování a kácení pralesů, zčásti jako důsledku rozšiřování sójových a třtinových plantáží.

Už dnes představuje agrobyznys a s ním spojený globální systém výživy jednu z podstatných příčin klimatické katastrofy. Zemědělství je odpovědné za 14 % celosvětových skleníkových plynů. Nejdůležitější složkou je užívání gigantického množství umělých hnojiv, která přivádějí do atmosféry stálé dusičnany, které představují ještě škodlivější skleníkové plyny, než je CO2.
Podle Sternovy zprávy, studie o ekonomii a klimatické změně objednané britskou vládou, vzrostou celkové zemědělské emise skleníkových plynů do roku 2020 asi o 30 %. Tzv. rozvojové země v důsledku agroenergetického boomu za tuto dobu zdvojnásobí svou spotřebu chemických hnojiv. Bojovat proti klimatické katastrofě právě s pomocí agroprůmyslu se rovná vyhánění čerta ďáblem – možná, že je to ještě horší.

Zastánci „zelené“ revoluce argumentují, že nás agroenergie alespoň vysvobodí z postavení ropných rukojmí. Pokud se někdo vyzná v ropě, pak jsou to experti kolem Bushe a spol., kteří kvůli ropě válčí. Podle dat „International Energy Outlook“ vlády USA z roku 2006 stoupne globální spotřeba energie mezi roky 2003 a 2030 o 70 %. Spotřeba ropy stoupne o 50 %, u uhlí, zemního plynu a obnovitelných energií dojde téměř o zdvojnásobení, spotřeba nukleární energie vzroste o třetinu. Podle této vládní zprávy se nebudou v roce 2030 obnovitelné energie včetně agropaliv podílet na globální energetické spotřebě více než chabými 9 %.

Předpoklad, že by světová půda byla schopná pokrýt globální energetickou spotřebu, je naprosto nerealistický. I kdyby Spojené státy zpracovaly veškerou svou sklizeň kukuřice a sóji na agronaftu, pokryly by pouhých 12 % národní spotřeby benzínu a šest procent spotřeby nafty. Proto je zřejmé, že diskuse o agropalivech se zaměřuje především na tzv. rozvojové země.
Pro Světovou banku s její latinskoamerickou dceřinnou „Meziamerickou rozvojovou bankou“ je největší jihoamerická země, Brazílie, ideálním místem pro expanzi agropaliv, protože je tam ještě hodně místa pro rozšíření pěstebních ploch. Dceřinná banka počítá se 120 miliony hektarů potenciálně využitelné orné půdy. Podobné studie odhadují, že by Latinská Amerika, Jihovýchodní Asie a Afrika společně mohly produkovat kolem 50 % globálně potřebných agropaliv, pokud by se tamní „neefektivní“ tradiční rolnické kultury nahradily průmyslovými „efektivními“ plantážemi. To je proces, který je už příkladně v Brazílii k vidění: jen mezi roky 1985 – 1996 zde bylo vyhnáno z vlastní půdy 5,3 milionů lidí – aby se získalo místo pro plantáže sóji, cukrové třtiny a eukalyptů nebo pro pastviny hovězího dobytka.

Agropaliva nepotírají chudobu v zemích Jihu, ona potírají spíše chudé. Velká většina rolníků tu má jen málo půdy. Produkce energetických plodin na malých plochách není pro pokrytí celosvětové spotřeby rentabilní. Kvůli agropalivům se celé oblasti krajiny mění v průmyslové monokultury. Zisky plynou koncernům a velkým pozemkovým vlastníkům. Důsledkem je závažné porušování lidských práv a vyhánění lidí.

V Kolumbii došlo k bombardování vesnic z letadel a vrtulníků. Jakmile ti, co přežili, opustí svůj domov, půda je zkonfiskována, prales vykácen a proměněn v plantáže olejové palmy. Ty pak slouží produkci rostlinné nafty pro bohaté. Ekologické a lidskoprávní organizace zdokumentovaly násilné vyhánění a hrozby ze strany agropalivové mafie také v Indonésii, Malajsii, Ekvádoru, Peru, Kamerunu, Ugandě a dalších zemích Jihu.
Např. v Tanzanii musely tisíce drobných rolníků z jedenácti vesnic ustoupit britskému koncernu „Sun Biofuels PLC“, který chce na 9.000 hektarech na pobřeží v okrese Kisarawe pěstovat olejovou rostlinu jatrofa ??? – chybí už jen formální podpis prezidenta Jakaya Kikweteho. Tento agroenergetický obchod zavání korupcí a je očividně tak lukrativní, že „Sun Biofuels PLC“ chce zaplatit jako odškodné pro 2.840 rodin více než 630 milionů dolarů.
O něco severněji jsou ohroženi poslední sloni v Etiopii. Tam chce mnichovská firma „Flora Ecopower AG“ v přírodní rezervaci „Babile Elephant Sanctary“ pěstovat ricinové rostliny na olej. Plantáže v rezervaci s ještě asi 260 žijícími slony povolily místní úřady bez zkoumání jejich ekologické udržitelnosti na dobu 45 let. Mluvčí firmy hájí tento projekt jako „nový koncept rozvojové pomoci“.

„Produkce agropaliv může celosvětově vést k dalším statisícům úmrtí v důsledku hladu,“ varoval v červnu 2007 Jean Ziegler, zvláštní zpravodaj OSN pro právo na výživu. Známý sociolog a bývalý švýcarský poslanec obvinil EU, Japonsko a USA z „totálního pokrytectví“, protože podporují agropaliva, aby snížily svou závislost na dovozech ropy. Tím se zvyšuje tlak na využití půdy, která je potřebná pro produkci potravin.
Protože celosvětově se stále více potravin spaluje za účelem získávání energie, hladoví tím více lidí. Nejchudší z nejchudších nemohou finančně konkurovat majitelům aut. Příklad už poskytla mexická „tortilová válka“. V důsledku zdražení importované kukuřice se v Mexiku zdvojnásobila cena kukuřičné mouky a tortilových placek, které se z ní dělají a představují hlavní potravinu chudých lidí.
Agronomové z USA vypočítali, že při pokračujícím spalování potravinářských rostlin by počet hladovějících mohl stoupnout ze současných asi 850 milionů na 1,2 miliardy lidí v roce 2025. Obilí potřebné po proměně na etanol k jednomu naplnění nádrže auta vyšší třídy může poskytnout výživu jednomu člověku na jeden rok. V Indonésii stále víc lidí vaří na oleji použitém pro smažení pomfritů, protože si už nemohou dovolit tradičně užívaný a výživnými látkami bohatý palmový olej, jehož ceny v důsledku revoluce agronafty skokově vzrostly.
Agropaliva konkurují s potravinami nejen, pokud jde o půdu ale také pokud jde o vodu, kterou polní rostliny potřebují k růstu. Mezinárodní institut vodního managementu spočítal, že v zemi, jako je Indie, každý litr etanolu z cukrové třtiny spotřebuje 3.500 litrů vody.
V polovině srpna 2007 předložili výzkumníci při Mezinárodním týdnu vody ve Stockholmu studie, které jednoznačně dokládají: celosvětově není k dispozici dostatek vody, aby pokryla potřebu potravin a kromě toho umožnila pěstování velkého množství rostlin k získaní agronafty.

Ačkoliv i produkce etanolu potřebuje velké množství vody, uzavřel americký prezident Bush na jaře 2007 historické spojenectví s brazilským prezidentem Lulou: „etanolový OPEC“. Třtinoví baroni si mnou ruce a těší se na 55% rozšíření pěstební plochy v zájmu pokrytí poptávky v Evropě a ve Spojených státech. Asi 200.000 migrantů z brazilského severovýchodu seká každou sezónu na Jihu mačetami cukrovou třtinu 12 hodin denně pod pálícím sluncem a za žebráckou mzdu. Každoročně desítky těchto „etanolových otroků“ umírají vyčerpáním nebo v důsledku přehřátí.
Frei Betto, představitel brazilské teologie osvobození, autor bestsellerů a novinář, mluví rovnou o „palivu smrti“. Pěstování cukrové třtiny v Brazílii spočívá od koloniálních dob na extrémním vykořisťování, ničení životního prostředí a zneužívání veřejných peněz.
Boom pěstování cukrové třtiny podle Frei Betta způsobuje velkou vnitřní migraci, rozšiřování slumů, růst počtu vražd, obchodu s drogami, dětské prostituce. ….

Lež BtL

Zázračnou zbraní fetišistů agronafty je BtL – „Biomas to Liquid“ – zkapalnění biomasy. Ale ani druhá generace agropaliv, vyráběných z rostlinných zbytků zemědělské a lesnické produkce, propagovaná jako zvlášť ekologická, není ekologickou zázračnou zbraní, ale jen dalším ekologickým nebezpečím. Veškerá biomasa, která je spálena např. při produkci etanolu, se nevrátí zpátky do země. Půdy, které jsou už beztak ochuzovány průmyslovým zemědělstvím, tak ještě více erodují, protože potřebují organické zbytky ke své regeneraci.
Každou sekundu je už dnes 2.420 tun půdy splachováno do světového oceánu. Co to znamená, pociťují především ti původní obyvatelé a drobní zemědělci na celém světě, kteří po generace hospodaří udržitelně.
Námitky proti rozšíření agroenergetiky jsou stále silnější. Začátkem června 2007 protestovali představitelé původních národů v Paříži na zasedání „Konvence o biodiverzitě“ proti agresivnímu uvádění agroenergie na trh. Obrovské plochy monokultur systematicky porušují práva původních obyvatel, prohlubují jejich chudobu, ničí biodiversitu i tradiční kultury. Začátkem roku 2007 požadovaly latinskoamerické ekologické skupiny v otevřeném dopisu Evropské unii: „Žádáme potravinovou suverenitu místo biopaliv. Klimatické změny, které způsobily země severu, nelze zastavit tím, že budou našemu regionu způsobeny další obtíže.“ Také brazilské hnutí bezzemků MST a celosvětová síť Via Campesina varují: „Nemůžeme plnit nádrže, zatímco žaludky zůstávají prázdné.“ Při sociálním fóru v Mali v únoru 2007 stovky aktivistů vyhlásily boj monokulturám energetických rostlin, tzv. „zeleným pouštím“. V Evropě před několika týdny žádalo více než 100 ekologických organizací po EU okamžité moratorium na agropaliva.

 

 
 
 
Ekumenická akademie

Sokolovská 50
186 00 - Praha 8 - Karlín
tel./fax: +420 272 737 077
ekumakad@ekumakad.cz
www.ekumakad.cz
IČ: 638 36 009