Podmínky a standardy v průmyslu mobilních telefonů v Indii
I přestože se platy v sektoru elektroniky zdají být poměrně vyšší než v jiných odvětvích výrobního průmyslu, jako například v oděvním průmyslu, stále se nachází pod hranicí životního minima, jak uvedl Cividep v článku „Hospodářský zeměpis, pracovní podmínky a standardy ochrany životního prostředí ve výrobním průmyslu mobilních telefonů v Indii.“ Výpovědi dotazovaných pracovníků potvrzovaly porušení pracovního práva. Zvláště by měla být pozornost zaměřena na absenci kolektivních vyjednávacích smluv či jakéhokoli mechanismu, který by umožňoval zaměstnancům prosadit svá práva v továrnách. Srovnání výsledků této studie a výzkumů prováděných v roce 2006 ukázalo, že průmysl se stále nezapojil do žádných vztahů s vnějšími institucemi zabývající se oblastí lidských zdrojů či firemní politikou sociální odpovědnosti (CSR). Report 2006 SOMO pod názvem „Vysoké náklady telefonování. Kritická témata v průmyslu mobilních telefonů“ se zabýval pěti největšími výrobci mobilních telefonů, Nokia, Motorola, Samsung, Sony-Ericsson a LG, porovnával společnosti, firemní politiky pro sociální odpovědnost (CSR) a také výsledky SOMO výzkumu ohledně aktuálních podmínek v továrnách mobilních telefonů v Číně, Indii, Thajsku a na Filipínách.
V dnešní době se stal průmysl mnohem více obezřetný, co se týče vyšetřování jeho vedení a do určitého stupně přestal být také přesvědčený o tom, že spojení s akcionáři je důležitou složkou CSR. Přestože jsou společnosti v Indii vedeny lépe než v roce 2006, stále není jasné, jestli jejich politiky CSR jsou formulovány se zřetelem ke specifickým podmínkám v Indii nebo jestli pouze znovu kopírují globální politiku společnosti.
V roce 2006 bylo evidentní, že většina společností velmi spoléhá na vnější certifikáty, jako jsou ISO 9000 a 14000, které prezentují svým klientům. Efektivnost těchto certifikátů a proces monitorování dodržovaných standardů pro ochranu přírody či pracovního práva nebyly skrze reporty, tisk a rozhovory transparentní.
Ani vláda ještě neučinila žádná ochranná opatření pro pracovníky či životní prostředí od roku 2006, přestože jejich potřeba byla prokázána již v předešlé Cividep studii. K tomu, aby mohlo dojít ke zlepšení pracovních podmínek a jejich soulad s politikou sociální odpovědnosti firem (CSR), je nutná určitá forma mobilizace mezi pracovníky k zajištění přístupu ke spolehlivým informacím ohledně aktuálních pracovních podmínek mezi továrnami. Většina pracovníků patři do tzv. první generace průmyslových pracovníků a nemají tak možnost poměřovat své pracovní podmínky vůči určitému standardu. Bojí se případné ztráty zaměstnání v případě, že by ukázali snahy o reorganizaci nebo se ozvali proti špatným pracovním podmínkám.
Na závěr shrneme, že je potřeba zvýšit vzájemnou spolupráci mezi organizacemi zabývajícími se lidskými právy, tématikou ochrany životního prostředí a korporátní zodpovědnosti tak, aby se veřejnost více zaměřila na pracovní podmínky těchto mladých zaměstnanců v sektoru výroby mobilních telefonů. Mimo to by měly probíhat konkrétní snahy o změnu politiky a jednotlivých praktik vlády a společností. Vláda by měla více spolupracovat s občanskými organizacemi a skupinami podporujícími trh práce a přinutit tak společnosti ke zlepšení jejich pracovních podmínek. Jedině pak se mohou zlepšit pracovní standardy v sektoru výroby mobilních telefonů v Indii.