Domingos, student prvního ročníku, vstává každý den okolo sedmé hodiny. Žije se svými rodiči a šesti sourozenci v malém domku na západním okraji města. Dvacetiminutová cesta do školy jej provede mezi domky z nepálené hlíny sousedů a několika políčky s povadlou kukuřicí, až se nakonec dostane do širokých tříd kdysi krásného a slunného centra provinciálního města Kuito. Hluboké díry ve zbytcích asfaltu, fasády domů poseté stopami po kulkách a rozvaliny řady budov a paláců však neustále připomínají hrůzy občanské války, která se Kuitem několikrát přehnala. Celá řada stejně starých dětí je odsouzena k životu na ulici spolu z ostatními žebráky. Mnoho obyvatel trpí zraněními z války a chybějící končetiny neustále připomínají nebezpečí protipěchotních min, kterými je okolí města zamořeno. V ulicích se pohybují převážně bílé Toyoty mezinárodních nevládních organizací a zaměstnanců OSN.
V přízemní budově se čtyřmi třídami, laboratořemi chemie a pedologie, knihovnou a počítačovou místností se setkává všech 120 studentů prvních dvou ročníků Střední zemědělské školy, která je součástí česko-angolského Centra pro zemědělské vzdělávání v provincii Bié. Centrum bylo založeno před dvěma lety jako výsledek společného projektu České zemědělské univerzity a provinční angolské vlády. Jeho cílem je napomoci obnově lokálního zemědělského vzdělávání a návrat potravinové soběstačnosti do jedné z kdysi nejvíce produktivních provincií Angoly.
Do školy se chodí pozdě
Jako obvykle řada studentů přichází ze značným zpožděním. „S docházkou zde máme neustále problémy,“ říká Petr Holeček, který v Kuito pracuje jako učitel a koordinátor projektu již od počátku v roce 2004. „Je to také hlavní důvod, proč studenti opouštějí školu. Pravidelný režim je pro mnohé z nich hlavní překážkou dokončení studia,“ dodává. Při sestavování vyučovaných předmětů se vycházelo ze zkušeností středních zemědělských škol v České republice, Portugalsku a požadavků jediné zemědělské fakulty v Angole, která se nachází v sousední provincii Huambo. Na studenty tak každý den čekají všeobecné disciplíny středního vzdělání, jako například matematika, fyzika, chemie, geografie, informatika, portugalština a občanská nauka, spolu s pedologií, anatomií zvířat, botanikou, mechanizací a ostatními odbornými předměty. „Od příštího roku, kdy se první naši studenti dostanou do třetího ročníku, začnou převažovat praktické předměty a práce na školní farmě, kterou bychom rádi s pomocí provinční vlády založili,“ uzavírá Holeček. „Zvláště informatika, kde se studenti učí ovládat počítače, angličtina a praktické hodiny pedologie a chemie patří u studentů mezi nejoblíbenější,“ doplňuje Michael Špička, který do Kuita také přicestoval na začátku roku 2004.
V současné době má škola šest českých učitelů a šest učitelů angolských. Účast českých učitelů a vybavení školy jsou hrazeny z prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Rekonstrukci budov a platy místních učitelů a zaměstnanců školy jsou hrazeny z prostředků provinční vlády. Kromě vlastní středoškolské výuky budoucích zemědělských expertů bude poskytovat centrum také jednorázové vzdělávací programy pro terénní pracovníky místních vládních i nevládních organizací a lokální zemědělce.
Kantorů je nedostatek
Největším problémem projektu, na kterém se shodují jak čeští zemědělští učitelé, tak zástupci provinciální vlády, je obsazení školy angolskými učiteli. „Snažíme se do provincie přilákat zpět vysokoškolsky vzdělané zemědělské odborníky. Naší největší nadějí je zemědělská fakulta v sousední provincii Huambo, jediná ze zemědělských fakult, které byly po válce zrekonstruovány a znovu otevřeny. Příští rok tedy očekáváme první poválečné zemědělské inženýry,“ vysvětluje José Francisco Dumba, provinciální ředitel školství a kultury. Za nedostatkem kvalifikovaných učitelů je opět válka. „Veškeré vyšší vzdělání bylo během války zničeno a celá generace lidí tak neměla možnost navštěvovat žádný typ škol.“ „Nejvíce nabídek na pozice pedagogů dostáváme od Angolanů, kteří uprchli během války do Zambie. Nyní se vracejí domů a hledají práci,“ říká Holeček. Plat přes dvě stě amerických dolarů měsíčně, který zde středoškolští učitelé dostávají, vysoce převyšuje průměrný plat v jiných odvětvích. U pomocných profesí se v Angole plat pohybuje okolo sta až sto padesáti dolarů. „Vzhledem k jejich kvalitnímu vzdělání učitele ve většině případů ihned přijímáme do zkušebního období,“ uzavírá Holeček.