Ničivá vlna v jižní Asii
O katastrofě v jižní Asii slyšel snad každý. Denně na nás media chrlí počty mrtvých, hodnoty ztrát a devastace krajiny, lidských obydlí a infrastruktury. Vídáme tváře postižených lidí a ovládá nás smutek, beznaděj a zděšení. O tom, že mezi lidmi postiženými vlnou Tsunami nejsou pouze turisté a běžní obyvatelé městských aglomerací je následující článek. Je o tom, jak katastrofa postihla partnerské organizace Spravedlivého obchodu v různých částech jižní Asie a jak můžeme pomoci.
Z německého originálu El Punte: Flutkatastrophe in Südasien přeložila Klára Hendlová, Ekumenická akademie Praha.
El Puente: „I my jsme se setkali se zděšením ze smrti tolika lidí a zpustošení celých oblastí. Každou hodinu dostáváme dotazy na situaci našich partnerských organizací. Nabízíme Vám naše první informace:
Situace na Srí Lance:
O Lanka Laksilu máme informace od organizace Siyath, která se nachází přímo v postižené oblasti. Od tamtud nám píše Indika de Costa krátce po katastrofě: „Zasáhlo nás to obzvláště silně. Náš společný sklad je celý zničený, obě kanceláře byly odplaveny, umělečtí řemeslníci i zaměstnanci jsou bez přístřeší… Včera jsme se pokusili k nim dostat, ale nepovedlo se nám to. Byli jsme na pláži, když vlna přišla. Vzpomínám si jen na ty vlny, které se přes nás přehnaly… Slovy nelze vyjádřit co se vlastně dělo. Sebrali jsme potraviny a oblečení pouze pro 100 lidí, a to stačí tak na jeden den. S tím se neustále snažíme dostat k našim výrobcům, ale zatím marně. Doufáme ve vaše přátelství, lásku a pomoc.“
O tři dny později psala Indika de Costa toto:“ Odjeli jsme z Kolomba, abychom rozdělili potřebné věci mezi lidi. Co jsme viděli nepřeji nikomu vidět. Připadali jsme si jako po výbuchu bomby. Rybářské lodě v korunách stromů, cisternové lodě uprostřed ulic, mrtvoly na okrajích cest… A když jsme pak pokračovali hlavní ulicí ke kanceláři Siyath, jako první jsme našli mrtvolku tříletého děcka. Když jsme postupovali dále, nemohli jsme kancelář najít, už neexistuje. Cítila jsem se tak smutná a prázdná. Z oken jsem viděla části vlaku, které byly uchváceny vlnou: to bylo přesně naproti naší kanceláře. Ve vagonech ještě ležely mrtvoly, a samo sebou, že okolo se nacházelo na dvě stě dalších mrtvých… Rodina rybářů, která měla
3 děti a bydlela hned vedle kanceláře, vymřela. Potom jsme se dali do hledání našich kolegů a 95% z nich se nacházelo v provizorních táborech. Každý z nich o někoho přišel. Každý hovořil o svých ztrátách. Navštívili jsme 9 takovýchto táborů a pokaždé jsme nenašli nějakého dalšího našeho aktivního člena. Rozdali jsme věci, které jsme s sebou přivezli, ale které samozřejmě nestačili pro všechny. Ženy si nemohou měnit své prádlo, mezi dary přišla spousta oblečení, ale žádné spodní prádlo… Vím, že to nepostihlo pouze nás, ale celý region. Jedinou posilou a útěchou nám je, že tu jsme jeden pro druhého.“
Situace v Indii:
Od Panchy z naší partnerské organizace SIPA z Chennai v Bengálském zálivu jsme také obdrželi špatné zprávy: “Na pobřeží Tamil Nadu, Pondicherry a Andora Pradesh (kde se nacházejí řemeslné dílny SIPY) bylo vlnou Tsunami usmrceno přes 5000 lidí… Od 9:30 ráno, kdy 26. prosince vlna přišla, jsou z moře neustále vyplavováni lidé… Komunikační cesty byly naprosto zničeny. Snažili jsme se ze SIPY kontaktovat naše skupiny řemeslníků a členské organizace, abychom zjistili, co se stalo. Dozvěděli jsme se, že jejich domy jsou zničeny, ale zdá se, že nikdo z nich nepřišel o život. Současně se snažíme do vesnice dostat a přesvědčit se. Jakmile budeme vědět něco bližšího, podáme další informace, ale to bude ještě nějaký ten týden trvat…Poté bude obnova naší prioritou. Musíme spolupracovat, abychom podpořili řemeslníky a překonali šok…“ Kalkata a náš partner EMA nebyl naštěstí vůbec katastrofou zasažen a také z Bangladéše od našich partnerů nemáme žádné negativní zprávy.
Situace v Indonésii:
Náš projektový partner Pekerti a PMA a jejich partneři nám sdělili, že nebyli katastrofou přímo postiženi a všichni jsou zdrávi a živi. Pekerti nám napsalo:“Pět dní po katastrofě si můžeme být pouze jisti tím, že všichni zúčastnění ve sdružení Pekerti a jejich rodiny jsou v bezpečí. Ale v Indonésii nyní prožíváme jen strach, starosti a smutek. Milion slov nemůže vyjádřit, co cítíme. Svět cítí s námi, Indonésie pláče po 26.prosinci, kdy se na nás vrhla ničivá vlna Tsunami a postihla naše bratry a sestry v Acehu, Severní Sumatře, Thajsku, Sri Lance a Indii. Do Acehu míří pomoc, dobrovolníci a záchranáři ze všech koutů Indonésie. Přilétají také letadla z ciziny, ale letiště není dostatečně veliké a mnoho dalších letišť bylo zničeno. Pekerti nemá žádné přímé vztahy s řemeslníky v Acehu, ale spolupracujeme s tamními NGO v rámci programu omezování chudoby. Dodnes nemáme žádné známky života od těchto kolegů… V takovéto výjimečné situaci nemůžeme dělat nic víc než ostatní. Naše prostředky jsou omezené. Brzy budou opět potřeba peníze na obnovení produkce. Děkujeme za Vaše modlitby, Vaši sympatii a zprávy. Potřebujeme Vaši aktivitu a představy k tomu, abychom mohli pomoci našim sestrám a bratrům znovu se postavit na vlastní nohy.“
Spontánní pomoc při sbírkách je důležitá pro pokrytí základních potřeb lidí v nouzi. Nicméně další účinnou pomocí může být i koupě produktů od postižených výrobců, aby se k nim peníze dostaly co nejdříve a pomohly jim přežít, udržet se a vybudovat znovu zázemí pro své rodiny. Informujte proto své blízké a známé o možnosti pomoci skrz koupi Fair Trade výrobků z postižených oblastí.