Provolání kampaně říká: „V Indii NOVARTIS nezískal patentovou ochranu svého léku Gleevec (určen na léčbu rakoviny), protože tento přípravek je pouze nevýznamně změněnou formou staršího léku. V takovém případě se podle indického práva patentová ochrana neuděluje. NOVARTIS se snaží nejen změnit konkrétní rozhodnutí, ale zpochybňuje i samotný zákon a způsob, jakým Indie uplatňuje pravidla mezinárodního práva na ochranu duševního vlastnictví.V těch zemích, kde NOVARTIS patent na Gleevec získal, se prodává za 2.600 amerických dolarů na pacienta a měsíc. V Indii stojí stejná dávka generické verze léku méně než 200 dolarů. Tyto léky, vyráběné v Indii, se prodávají nejen na domácím trhu, ale dováží je i řada rozvojových zemí. Více než polovina léků užívaných v současné době proti HIV a AIDS pochází z Indie.
Pokud by NOVARTIS byl úspěšný, představovalo by to precedens vedoucí postupně k růstu cen mnoha různých léčiv, která by se tak stala nedostupná pro většinu lidí dnes spoléhajících na indické léky. Zároveň by to povzbudilo nadnárodní korporace, aby ještě více omezovaly právo národních vlád uplatňovat mezinárodní pravidla obchodu způsobem chránícím veřejné zdraví.
Kampaň vyzývá k podpoře petice, kterou iniciovala organizace Lékaři bez hranic a k níž se připojila řada dalších organizací. Petici je možno podepsat na http://www.msf.org/petition_india/international.html
Je možné napsat také přímo firmě NOVARTIS (corporatecitizenship@NOVARTIS.com), která se velmi honosí etickým chováním a sociální odpovědností (viz stránky firmy http://www.novartis.com, na kterých je také stanovisko firmy k indickému případu).
Ke stejnému případu se vyjadřují i další organizace:
Mezinárodní rozvojová agentura Oxfam a kampaň odpovědných investorů FairPensions z Velké Británie společně vyzývají velké farmaceutické firmy a jmenovitě NOVARTIS, aby přestaly blokovat přístup chudých lidí v rozvojových zemích k finančně dosažitelným lékům. Obracejí se na penzijní fondy a další instituční investory, aby po farmaceutických firmách žádali totéž, s tím, že pokud tak neučiní, může to vést k bezprostřednímu snížení investic v důsledku ohrožené pověsti varovaných firem.
Dopis investorům zdůrazňuje, že právní akce, jako je žaloba proti indické vládě, mohou ohrozit budoucí zisky z investic do farmaceutického průmyslu v důsledku potenciálního poškození pověsti. Dnes už částečně v důsledku tohoto případu rozvojové země uvažují o přijetí přísnější národní legislativy na ochranu veřejného zdraví, zdůrazňují autoři prohlášení.
Firma
Firma NOVARTIS vznikla roku 1996 spojením švýcarských firem Ciba Geigy a Sandoz. Patří k největším světovým výrobcům léčiv humánních i veterinárních a také potravinářských produktů.
V 80. letech se o firmě psalo v souvislosti s uplácením lékařů, aby předepisovali její léky. To se opakovalo v roce 2002 v případě léku na vysoký tlak Diovan, u kterého odborná studie prokázala účinky menší než slibované. (arznei-telegramm 1/2002, s.2; 3/2002 s. 25 nn; http://arznei-telegramm.de)
V roce 2001 žalovala firma NOVARTIS spolu s dalšími 38 farmaceutickými firmami vládu Jihoafrické republiky za nedodržování patentové ochrany při šíření levných léků proti AIDS. Mezinárodní protesty nakonec vedly ke stažení žaloby a k mimosoudní dohodě o poskytnutí léků v tomto případě zdarma. Ale jak je vidět, pokouší se NOVARTIS o totéž znovu v Indii. Snad budou protesty a vzdor indické vlády i tentokrát dostatečné.
Farmaceutický průmysl
Podnikání ve farmaceutickém průmyslu má zvláštní režim – díky patentové ochraně má silně monopolistické prvky, přináší velmi vysoké zisky, je obtížně kontrolovatelné. Jako v jiných oblastech dochází také zde v posledním desetiletí k fúzím velkých firem a jejich rostoucí dominanci na trhu i posilování postavení vůči vládám.
Patenty a ceny
Patentování účinné substance odstartuje dvacet let ochrany patentu, ale teprve pak začínají testy a povolovací proces – zhruba jen každý desátý lék je schválen k používání. V případě úspěchu následuje 8 – 12 let skvělých výdělků, protože u nového léku si cenu určuje výrobce. Pak je s velkými zisky konec, protože kopie léku, tzv. generika může začít vyrábět kterákoli firma. Pravidelně klesá cena takového léku na 20 - 10 % původní prodejní ceny značkového léku – tzn. že i tato cena samozřejmě kryje výrobní náklady a přináší přiměřený zisk. Zřejmě neexistuje jiné legální obchodování, kde by u nového výrobku byly garantovány tak pohádkové zisky. Ceny léků představují i ve vyspělých zemích, spolu se stárnutím obyvatelstva, hlavní příčinu krize systému zdravotnictví. V rozvojových zemích jsou ovšem dopady daleko drastičtější.
Výzkum vs. reklama
Cesta k pohádkovým ziskům není snadná, protože nové léky musí být vyvinuty, otestovány a schváleny. Není předem zaručeno, že se to zdaří, a tak se koncerny přirozeně snaží různým způsobem minimalizovat rizika – především pro sebe, rizika pacientů přitom naopak někdy zvyšují.
Farmaceutické firmy odůvodňují vysoké ceny léků obrovskými náklady na výzkum. To neodpovídá tak docela pravdě, protože velká část skutečně účinných nových substancí pochází z univerzitních výzkumných pracovišť (z peněz daňových poplatníků) nebo z laboratoří malých biochemických firem. Koncerny jsou stále více především marketingové mašinérie – náklady na marketing představují obvykle nejméně 40 % rozpočtu a výzkum a testování spotřebuje jen zhruba polovinu této částky. Obrovské náklady na reklamu jsou nutné, protože většina „nových léků“ uváděných na trh nejsou skutečně novinkami, ale jsou to často jen mírně změněné starší verze, které dostanou nové jméno a hlavně novou patentovou ochranu, když u staršího léku patent končí. Stává se také, že nové léky jsou horší než jejich předchůdci. K nákladům patří také nejrůznější způsoby korupce, lobování a ovlivňování veřejného mínění. Prostá úvaha napoví, že skutečně účinným lékům příliš reklamy netřeba.
Výzkum velkých firem je navíc zaměřen velmi selektivně:
„Podle průzkumu Světové zdravotnické organizace bylo mezi 1.393 novými léky, které přišly na trh za 25 let od roku 1975 do roku 2000, jen 16 proti tropickým nemocím. Farmaceutický průmysl se při svém výzkumu tedy důsledně řídí podle kupní síly své klientely. V praxi to znamená, že tři čtvrtiny lidstva jsou předem vyloučeny z dobrodiní výzkumu. 50 milionů lidí zabila v roce 2004 horečka dengue - proti ní neexistuje lék. Každých 30 vteřin umírá jedno dítě na malárii. Gro Harlem Brundtlandová, bývalá ředitelka Světové zdravotnické organizace, jednou řekla, že je velká škoda, že malárie neřádí v New Yorku. (Jean Ziegler)
Vzhledem ke globálnímu oteplování se hranice výskytu tropických nemocí posunují blíž k pólům – pochmurná naděje.
Testování
Abychom ale byli spravedliví, ani chudí nezůstávají docela stranou. Kromě občasných milodarů dostávají i příležitost podílet se na dobrodružství výzkumu tím, že se účastní testování nových léků. Někdy za to i dostanou zaplaceno.
Fáze testování a schvalování léku pro distribuci je pro celý farmaceutický obchod zásadní, proto výrobci usilují o úplnou kontrolu nad výzkumníky, výzkumem, testováním a publikováním výsledků. V řadě doložených případů překračují pravidla, přizpůsobují výsledky testů a ohrožují zdraví pacientů.
Je to možné proto, že při testování běžných léků se uznává test vůči placebu (neúčinný přípravek) a nemusí se srovnávat s existujícím lékem stejného zaměření. V mnoha případech by se prokázalo, že nový zázračný lék je horší než léky již existující.
Podle pravidel Světového svazu lékařů (Helsinská deklarace) není přípustné testovat nové léky určené na léčbu závažných onemocnění s pomocí placeba podávaného kontrolní skupině, pokud existuje účinný lék. V takovém případě je povoleno jen srovnání účinnosti starého a nového léku. Je prokázáno, že některé farmaceutické firmy ve spolupráci s některými lékaři tato pravidla přestupují.
Americké a evropské firmy testují stále častěji nové léky ve východní Evropě nebo v rozvojových zemích. Důvod je jasný: malá nebo žádná kontrola úřadů a ochotní (lacinější) pacienti a lékaři pomáhají podstatně ušetřit náklady a zvýšit zisky.
Nedávno uvedený film Nepohodlný (režisér Fernando Meirelles) na příkladu testování léků se smrtelnými následky v africkém slumu ukazuje názorně propojení farmaceutického byznysu, korupce a násilí. Podobné případy jsou doloženy.
Zdokumentovaný je také jeden případ z roku 2001, v kterém opět figuruje firma NOVARTIS. Ta financovala testování nového léku Zomaril, určeného k léčbě schizofrenie, na pacientech nemocnice Nyirö Gyula v Budapešti takovým způsobem, že pacienti kontrolní skupiny byli ponecháni bez účinné léčby.
Závěr
Produkce léků, která se dotýká práva na zdraví a na život, nejcennějších hodnot, je dobrým příkladem toho, jak současná kapitalistická ekonomika funguje: všechno mění ve zboží. I produkce, která je určena pro zachování života, se stává zbraní v obchodní válce. Cílem není život ale zisk a kdo na to nemá, zemře. Víc než kde jinde je zde zřejmé, že je třeba změnit pravidla.
Většina uvedených informací pochází z knihy:
Klaus Werner, Hans Weiss, Das neue Schwarzbuch der Markenfirmen. Die Machenschaften der Weltkonzerne, Duticke, Wien, Frankfurt/M, 2003, 5.vydání
O firmě NOVARTIS: s. 344n
O nesvědomitých pokusech a dalších praktikách farmaceutických firem: s. 101 - 136