.jpg)
Markéta Vinkelhoferová
Laksmi Narayanan v dubnu 2016 navštívila Českou republiku, kde promluvila na konferenci pořádané v rámci projektu SUSY - Sociální a solidární ekonomika. Rozhovor s ní vedla Markéta Vinkelhoferová, koordinátorka projektu SUSY.
Zakladatelka odborové organizace indických sběraček odpadu zasvětila svůj profesní život zlepšení pracovních podmínek nejchudších a nejopovrhovanějších členek indické společnosti. Mluvili jsme o jejich životě a také o tom, zda vzdělání osvobozuje od chudoby a nakolik spolu souvisí řešení sociálních a environmentálních problémů.
Už téměř tři desetiletí pomáháte indickým sběračkám odpadu domoci se pracovních a občanských práv. Jak jste se k tomu dostala?
Když jsem v roce 1989 ukončila vysokoškolské studium sociálních věd v Bombaji, vrátila jsem se zpět do svého rodného města Pune ve státě Maháráštra, kde se objevila nabídka pracovní pozice na univerzitě v oddělení vzdělávání dospělých. Smyslem práce bylo pečovat o celkové vzdělávání dospělých, ne jenom je učit psát a počítat. Mou úlohou bylo vymyslet pro chudé projekty, které by vytvářely příjmy. Lidé ze slumů za svou nejnutnější potřebu bez váhání označovali obživu – práci. Brzy poté, co jsme spustili několik takto zaměřených projektů, jako třeba vyrábění sušených produktů či družstvo šiček, jsme však zjistili, že tento typ školení není pro chudé zrovna to pravé.
Celý rozhovor (v pdf zde) vyšel v kulturním čtrnáctideníku A2 v čísle 12/2016.