Před šedesáti lety vyhlásili představitelé zemí sdružených v Organizaci spojených národů Všeobecnou deklaraci lidských práv. Článek 1 říká, že „všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv“ a článek 22 z toho vyvozuje, že „každý člověk má … nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva nezbytná k jeho důstojnosti“ (Článek 22).
Deklarace byla jednou z reakcí mezinárodního společenství na bezprecedentní hrůzy druhé světové války, mezi jejíž příčiny patřila světová hospodářská krize ve třicátých letech. Spor o naplňování lidských práv se pak stal jedním z konfliktů studené války, kdy byla proti sobě stavěna uměle oddělná práva sociální a individuální. Teprve po roce 1989 se otevřel prostor pro všeobecné uznání lidských práv v jejich nedělitelnosti. Jedním z významných kroků při tom byla konference OSN v Kodani roku 1995, na které se představitelé vlád přihlásili „k cíli vykořenění chudoby ve světě cestou rozhodných národních akcí a mezinárodní spolupráce jako etického, sociálního, politického a ekonomického imperativu lidstva“. V rozvojových cílech tisíciletí o pět let později byly tyto snahy konkretizovány, jak o tom ještě budeme dnes slyšet v dalším bloku. V roce 1995 se Pekingu konala i další významná konference OSN zaměřená výhradně na práva žen.
Rok 1995 je také rokem, kdy v tomto kontextu vznikla mezinárodní koalice nevládních občanských organizací Social Watch, aby sledovala, jak vlády, systém OSN a mezinárodní organizace plní ušlechtilé zásady a sliby důstojného života pro všechny. Podle zásad které SW vyhlásil, zápasí o překonávání chudoby a příčin chudoby, o spravedlivou distribuci bohatství a uskutečnění lidských práv. Usiluje o sociální, ekonomickou a genderovou spravedlnost a zdůrazňuje právo lidí nebýt chudí. Řídí se konceptem udržitelného rozvoje ve prospěch lidí. Těchto cílů chce dosahovat pomocí prosazování těchto hodnot (advocacy), zvyšováním veřejného povědomí, monitorováním, vytvářením sítí a rozvojem spolupráce.
Dnes sdružuje SW více než 700 skupin a organizací ve více než sedmdesáti zemích světa a představuje jednu z nejvýznamnějších organizací globální občanské společnosti. Základem práce kolice je zjišťování aktuálního stavu v jednotlivých zemích a to jednak ze zkušeností nevládních organizací, které připravují zprávu o situaci své země a jednak sběrem dat, jako jsou statistické údaje a sociální indikátory. Tímto způsobem lze zjišťovat dosažený pokrok, rozpoznávat blížící se krize, identifikovat zranitelné skupiny. Získané poznatky z monitorování sociální skutečnosti slouží jako základ pro další aktivity koalic směřující k prosazování zlepšení situace.
SW pracuje s řadou různých sociálních indikátorů a se dvěma indexy, složenými z několika indikátorů, které byly nově vytvořeny:
Basic Capality Index (BCI) – index základních schopností je složený ze tří indikátorů: dětská úmrtnost do 5 let věku; procento porodů asistovaných školeným personálem, procento dosažení 5 ročníku školní docházky. Výhodou tohoto indexu je jeho jednoduchost, dostupnost potřebných dat a kompatibilita s mnoha statistickými systémy. Ukazuje se, že tento jednoduchý model má vysokou korelaci se složitějšími indexy jako je Human Development Index nebo Human Poverty Index. Tento index se užívá jen pro chudé země.
Gender Equtity Index (GEI) – index genderové rovnosti je složitější. Zahrnuje tři oblasti: uplatnění žen ve společnosti měřené procentem žen v rozhodovacích pozicích v politice a hospodářství; ekonomická situace žen měřená rozdíly v příjmech a majetku a vzdělanost měřená rozdíly v dosaženém vzdělání na všech úrovních. Tento index je sledován ve všech zemích a je smutnou skutečností, že Česká republika patřila v loňském roce k několika málo zemím světa, kde došlo k poklesu indexu genderové rovnosti.
Oba indexy jsou každoročně publikovány – máme zde na ukázku exempláře letošního anglického vydání, na české mutaci pracujeme. Kromě toho SW vydává výroční zprávu, která zahrnuje velké množství dalších indikátorů a statistických údajů jakož i stručné zprávy z jednotlivých zemí, jak je vypracovali národní partneři koalice. Tyto publikace jsou dnes všeobecně uznávaným zdrojem spolehlivých informací o rozvoji jednotlivých zemí a světa. Dosud byly u nás výroční zprávy SW v omezené míře dostupné v anglickém vydání a veškerá data jsou také k dispozici na webových stránkách koalice www.socialwatch.org.
Ekumenická akademie už několik let zprávy SW distribuuje a iniciovala také vytvoření české koalice SW. V letošním vydání, které bude oficiálně uvedeno v nejbližších týdnech, bude proto také poprvé zpráva za Českou republiku. Ta je zde v češtině dostupná. Protože se nám podařilo na rozvoj koalice SW získat spolu s partnery z Polska a Itálie projektový grant Evropské komise kofinancovaný českým ministerstvem zahraničí, budeme moci počátkem příštího roku poprvé vydat českou mutaci výroční zprávy SW a tak zpřístupnit nejen statistická data v ní obsažená, ale také kritický alternativní pohled na řešení globálních problémů ohrožujících naplnění lidských práv, který právě v současné době získává na závažnosti.
V úvodu k letošní zprávě připomíná Roberto Bissio, hlavní koordinátor SW, zprávu z roku 2006, která konstatovala, že „úniky kapitálu, vyhýbání se daním, podvodné vnitropodnikové obchodování a samo řízení mezinárodních finančních institucí (…) tvoří součást jednoho a téhož balíku, architektury, kterou je nutně třeba přestavět“. Social Watch označil finanční architekturu za nemožnou „jak ve smyslu její nerozumnosti, tak její nesnesitelnosti“. Kritika neoliberálního kapitalistického modelu rozvoje sílí už po několik desítek let, ale to, že se tak dokonale potvrdila, není důvod k pocitu zadostiučinění, protože dopady zhroucení tohoto modelu budou nejtvrdší zase tam, kde se lidé nemají šanci bránit.
Generální tajemník OSN, Ban Ki Moon, o dopadech krize prohlásil: „Hrozí podkopáním všech našich výsledků a veškerého našeho pokroku. Pokroku ve vykořeňování chudoby a nemocí. V našich snahách bojovat proti změnám klimatu a prosazovat rozvoj. Zajistit, aby lidé měli dost jídla … Mohl by to být definitivní úder, který by mnoho nejchudších tohoto světa prostě nemohlo přežít.“
Takové hlasy u nás příliš slyšet není. V České republice je vědomí spoluodpovědnosti za důstojný život pro všechny tak nízké, že nedodržujeme ani svůj minimální závazek na zvyšování podílu zdrojů na rozvojovou spolupráci ani neřešíme zásadně českou ekologickou stopu, jednu z nejhorších na světě. Zpráva SW za Českou republiku ukazuje i na další závažné nedostatky, jejichž řešení je před námi.
Krize může být i šance – pokud nás vyburcuje k změně paradigmatu, k práci na solidárních a participativních modelech soužití, na ekonomicky, sociálně a ekologicky udržitelném rozvoji u nás a ve svět.
Na závěr ještě jeden citát od Roberta Bissia: „Pouze všeobecná mezinárodní konference svolaná OSN k posouzení mezinárodní finanční a měnové architektury, jejích institucí a řízení může mít dostatečně široký záběr, zabývat se celým spektrem problémů a institucí, být transparentní ve svých procedurách. Při přechodu od současného systému – jenž napomáhá nestabilitě a nespravedlnosti – ke spravedlivému a udržitelnému systému, který bude možno volat k odpovědnosti a který bude prospěšný většině lidí na světě, se bude třeba zabývat řadou obtížných problémů a dohodnout se na jejich řešení. V takovém systému musí být lidská práva výchozím bodem a nikoli nějakým vzdáleným budoucím cílem, a jeho hlavním vůdčím principem musí být přístup k rozvoji založený na právech, s rovností pohlaví, slušnou prací a lidskými právy jako ústředními prvky.“