czspenderu
Ekumakad.cz ›› Témata ›› Spravedlivá mezinárodní insolvenční pravidla
 
 

f_icon.svg.png youtube.svg Instagram

Fair & Bio obchod

pestujplanetu_logo_web.png

logo-bananas-sub_cz_yellow1.jpg

susy_logo_whiteclaim_background_small-2-.jpg

mcf_logo_print.jpg

 

Spolupracujeme:

 

Spravedlivá mezinárodní insolvenční pravidla

5. 10. 2003 - Tomáš Tožička
<p>

<p>
<font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Jedním z požadavků kampaně Milostivé léto 2000 je vznik mezinárodně právního postupu, který by umožňoval přerušit začarovaný kruh zadlužování. Jedná se o arbitrážní řízení, které by mělo především zajistit:</font>
</p>



<ol type="1">
<li value="1"><p>

<p>
<font color="Black">zhodnocení legitimity dluhů </font>
</p>



<li value="2"><p>

<p>
<font color="Black">vyrovnání mezi dlužníkem a věřitelem tak, aby nebyly ohroženy nejzákladnější funkce věřitelského státu a ohrožena jeho populace</font>
</p>



<li value="3"><p>

<p>
<font color="Black">zvýšení odpovědnosti věřitelů při poskytování půjček</font>
</p>



</ol><p>

<p>
<font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b>Dlužníci a zákon</b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Jak nakládat s dlužníky, kteří nevyrovnávají své závazky, řeší již nejstarší známé zákoníky. A přesto, že v nich najdeme mnoho velmi tvrdých opatření - prodej celých rodin do otroctví, posléze dochází ke korekcím, které se snaží zmírnit postavení dlužníků a omezit nekalé způsoby věřitelů. Tak tomu bylo již při praktikování Chammurabiho zákoníku v Babylónii sedmnáct set let před naším letopočtem. V Justinianském právu se dlužník mohl odvolat na tzv. </font><font color="Black"><i>beneficium competentiae</i></font><font color="Black"> a požadovat omezení dlužné sumy na tolik, kolik může splnit a bere se ohled na to, aby žalovanému dlužníkovi zůstaly prostředky potřebné k obživě.</font><font color="Black"></font><font color="Black"><i> Cessio bonorum </i></font><font color="Black">umožňovalo dlužníkům dobrovolně převést majetek na věřitele a čestně se tak s ním vyrovnat. V průběhu středověku byly tyto instituce ještě dále rozvíjeny, až se z </font><font color="Black"><i>cessia bonorum</i></font><font color="Black"> ve 13. stol. ve Španělsku vyvinula forma bankrotu, která dávala především obchodníkům možnost jisté a dobrovolné likvidace pod soudním dohledem. I v konkurzních řízeních se postupně zaváděla omezení, která zajišťovala dlužníkům jisté prostředky, životní potřeby či pozemky</font><font color="Black"></font><font color="Black">. Ve dvacátém století pak mnoho států přijalo zákony, kdy konkursní řízení má vést především k restrukturalizaci a znovuoživení zadlužených subjektů.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Jinak je tomu ovšem v mezinárodním právu. Dodnes neexistuje žádná nezávislá instance, která by se zabývala vztahy mezi věřitelskými státy či institucemi a dlužnickými státy. Jednání o dluzích, o jejich legitimitě a o reálných možnostech jednotlivých států plnit dluhovou službu se dnes rozhoduje na úrovni, která v privátní a komerční sféře předcházela Chammurabiho zákoník. Pařížský klub (sdružení nejmocnějších národních věřitelů) a Londýnský klub (sdružení privátních věřitelů) jsou dnes jedinými institucemi, které řeší problémy insolventních dlužníků. V praxi to znamená, že věřitelé jsou v jedné osobě žalobci, soudci i svědky (vypracovávají si své vlastní analýzy, nebo využívají informací MMF) a osudy dlužníků mají plně ve svých rukou, aniž by existovala možnost odvolání. Takovýto postup by ve většině zemí byl odsouzen jako protiprávní. Po změně dnes nevolají jen zástupci kampaně Milostivé léto, ale i nejvyšší představitelé OSN, papež, Světová rada církví a mnoho dalších.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b>Příklady z historie</b></font><font color="Black"><b></b></font><font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">V moderní historii nalezneme několik precedentů, jak byly řešeny na mezinárodní úrovni dva nejzásadnější problémy, totiž legitimita dluhů a reálná schopnost věřitelských států splácet dluhy.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b>Nelegitimní dluhy</b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">S odvoláním na nelegitimitu odmítli v roce 1841 - 1842 státy Michigan a Mississippi vyplácet státní dluhopisy s tím, že byly vydány v rozporu s ústavou a Florida odmítala platit federální vládě dluh proto, že v době jeho vzniku byla pod federální správou a odpovědnost tedy měla převzít federální vláda.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Když roku 1898 získaly USA ve Španělsko - americké válce Kubu, požadovalo Španělsko zaplacení kubánských dluhů. USA však tyto dluhy označily jako nelegitimní, protože byly využívány proti zájmu kubánských obyvatel. To byl první průlom do mezinárodních pravidel. Až do té doby se uznávalo, že za státní dluhy nese odpovědnost stát a jeho obyvatelé a nikoli režim.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">V letech 1917 - 1919 se zmocnil vlády v Kostarice diktátor A. Tinoco, který si půjčil peníze od Kanadské královské banky. Po jeho útěku (i s penězi) vymáhala kanadská banka peníze na nové demokraticky zvolené vládě. V arbitrážním řízení, které vedl W.H.Taft (27. prezident US a poté předseda nejvyššího soudu), byly tyto dluhy označeny jako nelegitimní, protože Kanadská královská banka si měla být vědoma, že peníze slouží k osobnímu prospěchu diktátora a jeho rodiny a k upevnění jeho moci.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Během první světové války půjčily americké banky mnoho prostředků válčícím stranám. V třicátých letech se ukázalo, že až 1 miliarda půjčených dolarů je nelegitimní a nevymahatelná. Bankéři se obrátili na senát, ale ten rozhodl v jejich neprospěch. Odůvodnil to tím, že půjčky byly poskytnuty přesto, že existovaly jasné důkazy o finančních i morálních problémech věřitelů a peníze byly často určeny k potlačení osvobozeneckých hnutí&hellip;</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b>Neschopnost splácet dluhy</b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Když v roce 1891 vyhlásilo Portugalsko neschopnost platit více než 50% svých dluhů, došlo mezi ním a jeho největšími věřiteli k dohodě. Anglie, Francie, Holandsko a Německo přijaly 50% zkrácení dluhové služby na pět let a nemovité záruky, přičemž se zavázaly, že nijak neomezí suverenitu Portugalska.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Po první světové válce došlo k oddlužení Německa a Bulharska, ale došlo k tomu pozdě a toto oddlužení již nedokázalo zabránit hluboké krizi.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Zatím k nejrozsáhlejšímu oddlužení došlo po druhé světové válce a týkalo se Německa. Na začátku padesátých let se mladá Spolková republika Německo potýkala s těžkými problémy. Jedním z nich byla i zátěž obrovské dluhové služby, Německo tehdy dlužilo 2.5 mld. $US z předválečné éry a 3.5 mld. z druhé světové války. V zájmu mírové rekonstrukce Evropy se mocnosti dohodly na odpuštění části těchto dluhů. V roce 1953 se USA zavázaly odpustit 67% dluhů, na pět let zprostily Německo dluhové služby a splátky ustanovily na 30 let s neměnným úrokem. Francie a Anglie odpustily 25% dluhů a s plátky s pevnými úroky stanovily na 20 let. Tak bylo dosaženo snížení úroků na úroveň 5% exportních příjmů, což je požadavek kampaně pro oddlužení nejchudších zemí. Německá vláda prohlásila, že ještě nikdy v historii neprojevili vítězové tolik šlechetnosti k poraženému. Tato šlechetnost se Evropě vyplatila.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b></b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"><b>Nová pravidla</b></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">OSN, podobně jako Milostivé léto 2000, požadují vytvoření nezávislého orgánu, který by řešil vztahy mezi dlužníkem a věřitelem. Pro nesolventní chudé země by měly být stanoveny základní potřeby, které dluhová služba nesmí ohrozit - zdravotnictví, školství, zajištění životních potřeb atd. Celého procesu by se měly účastnit i nevládní organizace a arbitři by mohli rozhodovat i o legitimitě dluhů. Celý proces musí být transparentní a spravedlivý. V posledních letech přijaly některé státy zákony, které řeší nesolventnost dlužníků z oblasti samosprávných celků, jakými jsou města, okresy apod. Zatím nejlepším případem je kap. 9 zákona o bankrotu, jak byla přijata v USA. Tato část zákona je zaměřena na řešení nesolventnosti měst, okresů a veřejných institucí. Velmi dobře reflektuje demokratické zásady řízení těchto celků a při vyrovnání s jejich věřiteli, pamatuje na jejich nutné potřeby a nezbytnou nezávislot. Při insolvenčním řízení pamatuje také na účast občanů a nevládního sektoru. Dlužníky staví na stejnou úroveň, do níž počítá i zaměstnance zadlužených subjektů. Takový model by byl vhodný i pro mezinárodní insolvenční řízení</font><font color="Black"></font><font color="Black">. </font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Jak řekl </font><font color="Black"> Jeffrey Sachs:</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">&bdquo;Dohoda o mezinárodním bankrotu vyvede krizi zadluženosti z diplomatických tahanic minulosti a přispěje k odstranění zlé vůle, která poškodila minulá vyjednávání a jejichž výsledkem byly jen boje strávené při hledání společné řeči mezi málo rozvinutými zeměmi a MMF</font><font color="Black"></font><font color="Black">.&ldquo; </font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">V průběhu 20. stol. se několikrát ukázalo, že v mezinárodních vztazích je třeba zavádět jasná pravidla, což je efektivnější, než uplatnění síly. Byly to především evropské státy, Kanada a USA, které zavádění takovýchto pravidel úspěšně prosazovaly. Je proto zajímavé, že se jakoby brání zavedení pravidel pro insolvenční řízení.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Nyní je třeba najít řešení pro nejchudší předlužené země a omezit katastrofální následky, kterými nepředstavitelná chudoba ničí obyvatele těchto zemí. V blízké budoucnosti pak musíme najít nástroje, jak těmto situacím předcházet. Spravedlivé a transparentní insolvenční řízení je prvním nutným krokem. Mělo by nastolit regulérní vztahy a zabránit tomu, aby věřitelé byli obviňováni, že od svých dlužníků vybírají ne libru, ale několik tun mrtvého lidského masa denně.</font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>



<p>

<p>
<font color="Black">Tomáš Tožička</font>
</p>



<p>

<p>
Římské právo obligační, Jan Vážný, Brno 1946
</p>



<p>

<p>
Encyklopaedie Britanica, edice 1998, <b>HISTORY </b>OF <b>BANKRUPTCY </b>LAW
</p>



<p>

<p>
LEGAL ASPECTS UNDERLYING INTERNATIONAL RESOLUTION OF STATE INSOLVENCY by Julie Ann Smith and Kofi Oteng Kufuor, Research Fellow, School of Law, University of East London
</p>



<p>

<p>
<b>Kunibert Raffer</b> (1990) 'Applying Chapter 9 Insolvency to International Debts: An Economically Efficient Solution with a Human Face', <i>World Development</i> 18(2), pp. 301ff
</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>
<sup>    </sup> Jeffrey Sachs, International Policy Coordination: The case of the Developing Country Debt Crisis, National Bureau of Economic Research, Working Paper no.2287, 1987, p.44.
</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>
<span></span>
</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>
<span></span>
</p>



<p>

<p>
<b><span></span></b>
</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>
<span> </span>
</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>

</p>



<p>

<p>
<font color="Black"></font>
</p>

 

 
 
 
Ekumenická akademie

Sokolovská 50
186 00 - Praha 8 - Karlín
tel./fax: +420 272 737 077
ekumakad@ekumakad.cz
www.ekumakad.cz
IČ: 638 36 009