Britský ministr financí Gordon Brown, iniciátor letošního návrhu G8 na oddlužení, nešetřil patosem. Při své tiskové konferenci po výročním zasedání MMF a SB komentoval přijetí návrhu G8 na oddlužení z léta 2005 následovně: Znamená to, že historický proces směrující k úplnému oddlužení, který začal před léty, je nyní ukončen…
Je dluhová krize vyřešena? V žádném případě!
Usneseno bylo, podle návrhu ministrů financí G8 z června 2005, že zemím, které se kvalifikovaly v rámci multilaterální oddlužovací iniciativy „HIPC-II“ mají být odpuštěny veškeré dluhy u tří institucí: u MMF, u IDA - dceřiné banky SB a u afrického rozvojového fondu AfDF. To jsou nejdůležitější ale nikoli jediní zbývající věřitelé této skupiny zemí.
Kromě toho bude prominutí dluhů obou rozvojových bank oddluženým zemím „dolar po dolaru“ odečteno z plánovaných plateb nových prostředků, takže pokud jde techniku rozpočtování, zaplatí dlužníci své oddlužení sami. Dárci se sice zavázali, že obě rozvojové banky vybaví novým kapitálem ve stejné výši, v které tyto banky upustí od svých pohledávek. Tento kapitál bude ale rozdělen na všech 81 zemí, které se kvalifikovaly pro platby z IDA a, pokud leží v Africe, také z AfDF. Pouze odpuštění ze strany MMF má proběhnout dodatečně kompletně; přitom ovšem bylo ve Washingtonu rozhodnuto komplikované rozdělení financování do dvou interních úvěrových fondů: z jednoho z nich budou kromě toho subvencovány kredity pro nejchudší země. Lze očekávat, že ty budou v budoucnosti odpovídajícím způsobem umenšeny, takže i tady se dá čekat přerozdělování prostředků od jedné skupiny chudých zemí do jiné.
V rozporu s Brownovou patetickou rétorikou znamenají tedy washingtonská rozhodnutí jen omezené prominutí dluhů pro ohraničený počet zemí:
Zatímco samotná SB v současné době zařazuje 92 zemí mezi potenciálně nebo aktuálně kriticky zadlužené, bude nejprve jen 18 a celkem maximálně 37 zemí požívat prominutí dluhu – všechno to jsou z hospodářského hlediska malé země a v celosvětovém srovnání je absolutní hodnota jejich dluhů nepatrná.
V rozporu s vyhlášením „100% odpuštění“ se průběžná dluhová služba Nigeru v roce 2006 sníží o 54%, v Zambii o 39%, v Bolívii, která přirozeně z prominutí dluhů ze strany Africké rozvojové banky mnoho nemá, o 25% a v Etiopii dokonce jen o 17%. Ve Washingtonu bylo mezitím vyloučeno, že by do prominutí mohli být zahrnuti i jiní multilaterální věřitelé.
Mimo to budou země, které v průběhu iniciativy HIPC už dlouhá léta musí prodělávat programy MMF, znovu přezkoumávány ze strany MMF a budou se muset nově kvalifikovat. Neformálně byly zmíněny Mauretánie, Nikaragua a Uganda jako země, které by mohly z programu vypadnout z důvodu nedostatku dobrého vládnutí.
Kromě toho takto usnesené rámcové podmínky významně mění celou oblast mezinárodního promíjení dluhů:
Iniciativa HIPC měla za základ jistý – i když málo přesvědčivý – koncept únosnosti zadlužení, nad kterou neměla být žádná země zahraničními dluhy zatěžována. Současné libovolné promíjení dluhů, které právě náhodou vůči těmto vybraným institucím existují, podkopává tento princip. Tímto rozhodnutím se i právě Světovou bankou vyvinutý Debt Sustainability Framework (DSF – rámec dluhové udržitelnosti), podle kterého by měly země v souladu se svou instituční silou dostávat buď úvěry nebo jenom příspěvky, stává přebytečným. Spíše to bude tak, že několik zemí, které se nyní nově kvalifikují pro iniciativu HIPC, bude muset prodělat namáhavý proces určování únosnosti jejich zadlužení, aby pak stejně získaly svévolné odpuštění všech dluhů u tří jmenovaných institucí.
S oddlužením se mimo to pojí očekávání, že dotyčné země by měli dostávat napříště jen vysoce koncesionované prostředky resp. příspěvkové financování. Co by měli dělat, pokud takové zdroje nebudou k dispozici, G8 postiženým neprozradila. Nigerijský ministr financí si proto ve Washingtonu právem stěžoval, že se těmito rozhodnutími cítí odsunut do finančního ghetta.
Konečně toto vyhlášené prominutí promarňuje další možnost, překonat absurdní konstelaci, při níž mezinárodní finanční instituce vůči zemím Jihu představují zároveň věřitele i odborné posuzovatele zadlužených zemí. Reforma ve smyslu vytvoření spravedlivého a transparentního insolvenčního řízení.je tak stále v nedohlednu.