Divadelní soubor BC podle vlastního portrétu „vychází z poznání, že mír nedělitelně souvisí se spravedlností“ a proto chce svým divadlem sloužit „udržení míru, porozumění mezi národy a sociální spravedlnosti především s ohledem na Třetí svět. Divadlo se může zdát staromódní, není virtuální, je konkrétní, ale jeho silou je uvědomování, ke kterému nedochází pomocí obecných pojmů, ale na základě příběhu, případu. Problémy se konkretizují v individuálních osudech. Nikoli teze, ale člověk přichází na jeviště. Když se divadlo vydaří, otvírá okno ke skutečnosti a hluboce se diváků dotýká. V dramatu přicházejí ke slovu vždy obě strany konfliktu. Lidé nejsou znázorňováni nejen jako jednající, ale také jako plačící, jako pachatelé i jako oběti. Divadlo dokáže odbourávat předsudky a obrazy nepřítele. Tím, že hra vzbuzuje empatii s trpícími, může senzibilizovat vůči otázkám rozvoje. Přitom divák shledává, že se ocitl na jevišti, je mu připomenuta jeho vlastní odpovědnost. Svou dialogickou strukturu a tím, že činí komplexní souvislosti zřetelnými, svádí divadlo k myšlení. Když nadto chce ukázat, že s hladem a válkou se nemusíme smiřovat, musí ukazovat, že realitu lze změnit. K tomu nestačí všeobecná obvinění, ale nutné jsou důkladné rešerše a jasná řeč. Divadlo sice zasáhne méně lidí než tištěné slovo nebo film, ale v případě vydařeného představení je zasáhne velmi intenzívně. A přechod k praxi je blízko. Protože i to patří k podmínkám akce: vědomí, že člověk není sám. Diváci se společně smějí, pláčou, přemýšlejí. A nejpozději při diskusi s publikem se divadlo stává veřejným fórem, na kterém se projednávají politické otázky a někdy se i rovnou domluví petice nebo nějaká akce. Už jsme to několikrát v BC zažili, že po představení z divadla do ulic vyšla spontánní demonstrace. Divadlo, které chce měnit svět musí otřásat a rozesmávat, musí rušit a vést k přemýšlení i vyvolávat hněv – pokud se nemá stát jen nepodstatnou zábavou. Musí ovšem v každém případě působit radost, protože jinak končí depresí a ne novou praxí. Nechceme působit starost, ale vyvolat chuť se zapojit, nadšení a radost z úspěchu. Politické divadlo musí být lidové divadlo. Komerční zájezdová divadla se svým kultem hvězd a obsahovou libovolností prakticky neuvádějí osvětové politické hry. BC se pokouší jako alternativní zájezdové divadlo o zaplnění této mezery. I když téma a obsah jsou v popředí, přesto se BC snaží o stejně náročnou volbu uměleckých prostředků jako každé jiné divadlo. Podstatnou část úspěchu skupiny tvoří to, že je její práce profesionální. Chápe sama sebe v tradici pokrokových německých divadelních společností zlikvidovaných národním socialismem. Každý člen skupiny dostává stejný plat – pokud je vůbec možné ho vyplácet a nejsme zrovna odkázaní na podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky. V našem kolektivu usilujeme o sebeurčení, ale svou základnu máme v živé občanské společnosti. Naše představení jsou součástí práce stovek mírových a rozvojových skupin, v některých městech hostovala naše divadelní skupina už víc než desetkrát, někde jsme prakticky každý rok. Od vzniku BC v roce 1981 do roku 2009 jsme napsali 22 divadelní her a uvedli je ve více než 2000 představeních. Bojíme se, že ještě dlouho nebudeme mít nedostatek látky pro naše hry.“
Divadelní společnost Berliner Compagnie už několikrát hostovala v České republice a to se hrou Mrtvola ve sklepě, která pojednává o lidských dramatech spojených s vykořisťováním dělníků v textilním průmyslu v Číně a ve Východní Evropě. Naposledy to bylo při večeru pro fair trade pořádaném Asociacií pro fair trade v roce 2007. V současné době se rozhoduje o společném projektu BC a Ekumenické akademie.