.png)
.jpg)
Ve dnech 30. června – 3. července se ve španělské Seville koná 4. mezinárodní konference k financování rozvoje (FfD4). Je to první z letošních mezinárodních setkání na nejvyšší úrovni, která mají reagovat na rychlé změny geopolitické rovnováhy, na klimatickou krizi a přetrvávající nerovnosti. Další významnou událostí bude Summit budoucnosti ve dnech 22. - 23. září v sídle OSN a konečně 4. - 6. listopadu se v Dauhá v Kataru bude konat Druhý světový summit pro sociální rozvoj.
Geopolitické posuny a posuny světového ekonomického těžiště jsou výrazné a ukazuje se, že existující mezinárodní instituce a pravidla, které se formovaly po Druhé světové válce se někdy příliš pomalu přizpůsobují měnící se situaci. Po válce měly v rámci systému OSN hlavní slovo vítězné mocnosti. Pokud jde o ekonomiku byla pravidla výrazně určována Spojenými státy díky podílu, který jim dává právo veta v rámci MMF a Světové banky a zejména díky úloze dolaru jako mezinárodní rezervní měny,
Po zhroucení Východního bloku a rozpadu SSSR se dominance Západu jevila jako nezpochybnitelná a „konec historie“ neboli globální vítězství „demokracie a volného trhu“ sliboval rychlý všeobecný rozvoj. V optimistické atmosféře doby byly přijaty v roce 2000 na summitu OSN Rozvojové cíle tisíciletí (MDGs) s cílem snížit chudobu ve světě za patnáct let na polovinu. To se v podstatě podařilo, ale největší podíl na tomto úspěchu nemělo úsilí bohatých zemí, ale raketový ekonomický vzestup Číny.
Pro následný ambicióznější patnáctiletý projekt Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) se také našel na půdě OSN všeobecný konsenzus, ale dnes, pět let před vypršením termínu je splněno jen 17 % závazků. U některých ze 140 konkrétních cílů došlo dokonce ke zhoršení. Při bilancování v polovině plánovaného období na summitu OSN v září 2023 vyplynulo, že hlavní překážkou dosažení rozvojových cílů je finanční systém.
Byla deklarována potřeba reformy mezinárodních finančních institucí, která by zajistila větší spolurozhodování rozvojových zemí, nezbytnost zajištění dostupného financování pro rozvojové země a zavedení účinných mechanismů pro odpouštění dluhů. Všechny stávající problémy jsou u zemí globálního Jihu ještě posilovány sílícími dopady klimatické krize, kterou tyto země nezavinily, ale nesou ve zvýšené míře její následky, aniž by měly dost prostředků jak jim čelit.
Ve finanční oblasti se situace stále jen zhoršuje a nejpalčivější je dluhová krize. Podle zprávy Evropské sítě pro dluhy a rozvoj (EURODAD), Jubilee 2025: A year to act on debt justice, současný stav vypadá tak, že: „Celkem 130 zemí globálního Jihu je kriticky zadluženo a 3,3 miliardy lidí, což je sedmkrát více než obyvatel Evropské unie, žije v zemích, které vynakládají více na splácení úroků než na zdravotnictví nebo vzdělávání. Vlády v zemích globálního Jihu vyčleňují více zdrojů na obsluhu dluhu než na nezbytné investice do klimatu, a to navzdory stupňující se klimatické nouzi. Země s nižšími příjmy (podle klasifikace MMF) mají celkový zahraniční dluh ve výši 1,45 bilionu USD. Jen v roce 2023 zaplatily zahraničním věřitelům 138 miliard USD.“
Po krizi Covid-19 nebyla řada zemí schopná své dluhy splácet (např. Argentina, Bělorusko, Ghana, Ekvádor, Srí Lanka, Ukrajina…) a i další mají problémy. Takové země jsou často nuceny uchýlit se k úsporným opatřením, což bývá podmínkou pro získání další půjčky - na splácení dluhů. To samozřejmě vede k dalšímu ekonomickému a sociálnímu propadu.
Sestupná spirála dluhové pasti je urychlována ještě tím, že pro země globálního Jihu jsou půjčky mnohem dražší, než pro země globálního Severu. Půjčují si za úrokové sazby až až čtyřikrát vyšší než ty, které platí Spojené státy, a až dvanáctkrát vyšší než jaké platí Německo. Země, které jsou zranitelnější vůči klimatu jsou penalizovány dalšími rizikovými přirážkami a mají úvěry ještě dražší. Za posledních deset let tyto přirážky související s klimatem přinesly věřitelům 40 až 60 miliard USD.
To je příklad problémů, o kterých se bude jednat v Seville. V ideálním případě by Konference k financování rozvoje měla posílit roli OSN, demokratizovat rozhodování o rozvojové spolupráci a zajistit, aby dostupné prostředky byly vynakládány účelně.
V současné době pravidla rozvojové spolupráce určuje především Výbor pro rozvojovou spolupráci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD DAC), kterou tvoří 28 nejbohatších zemí a která tak představuje další instituci ovládanou globálním Severem. Kromě toho, že tento systém není transparentní, tak není ani funkční, protože právě v současné době vzájemně se posilujících krizí se významně snižují i tak nedostatečné prostředky, které bohaté země poskytují na rozvojovou spolupráci (za země OECD v roce 2024 o 7% oproti předchozímu rok, na 212 miliard dolarů).
Agendu konference FfD4 připravuje Fórum OSN pro rozvojovou spolupráci (UN-DCF) složené z představitelů vlád, parlamentů, nevládních a charitativních organizací, mezinárodních i regionálních organizací a zástupců podnikatelů. Letošní březnové setkání UN-DCF konstatovalo, že v současné době téměř 600 milionů lidí čelí extrémní chudobě a rozvojovým zemím chybí do roku 2030, cílového roku SDGs, ročně až 4 biliony dolarů pro naplnění rozvojových cílů. Pro nadcházející jednání Fórum navrhuje řadu opatření na zlepšení systému rozvojové spolupráce.
Nevládní organizace společně s některými vládami zemí globálního Jihu podporují posílení role UN-DCF při koordinaci a posílení rozvojové spolupráce a přicházejí s návrhem aby OSN přijalo Konvenci o mezinárodní rozvojové spolupráci (IDC Convention), která by napomohla demokratizaci při rozhodování a zejména při vytváření pravidel posílila roli rozvojových zemí. Konvence by tak měla vytvořit rámec, odpovídající současné situaci a potřebám.
Mezi kriticky důležité reformy patří způsob, jakým se země vypořádávají s bludným kruhem zadlužení. Přes snahy vlád dlužnických zemí a nevládních organizací, trvající již několik desetiletí, pořád mají rozhodující slovo věřitelé a neexistují závazná pravidla pro měření únosnosti zadlužení ani nezávislá instance (arbitráž), kde by byla zohledněna i práva dlužníků. Neméně důležitý by byl rozvoj spravedlivého a inkluzivního systému mezinárodní daňové spolupráce, včetně eliminace daňových rájů.
Nadcházející 4. mezinárodní konference k financování rozvoje je jediným prostorem, kde budou globální ekonomické a finanční otázky diskutován transparentním a inkluzivním způsobem a kde se všechny země účastní rovnoprávně. Tato konference proto představuje šanci posílit spravedlnost a férovost v mezinárodním rozvoji. Spolu s dalšími letošními summity možná představuje poslední šanci Západu/globálního Severu zaujmout konstruktivní a důstojnou pozici při budování udržitelné a spravedlivé budoucnosti.
Dosud tyto země reformám bránily. Země globálního Jihu mají zkušenosti z covidové krize, kdy je Sever nechal na holičkách, zažívají opakovaně plané sliby pomoci s klimatickou katastrofou, trpí nerovnými obchodními podmínkami i důsledky dluhové krize. Není divu, že mnohé už přestávají spoléhat a pomoc a spolupráci a budují alternativní struktury vzájemně výhodné a rovnoprávné pomoci, včetně finančních institucí. Dekolonizace světa bude pokračovat. Otázkou je, za jakou cenu budou bohatí bránit svá privilegia
Jiří Silný, Ekumenická akademie a Social Watch
Text vyšel v časopise Listy 3/2025