Tento týden se představitelé vlád sejdou v sídle Organizace spojených národů v New Yorku na Fóru o financování rozvoje; výzva, před kterou stojí, je zcela zřejmá. Pokrok k dosažení Cílů udržitelného rozvoje (SDGs) byl zatím nedostačující, což z velké části zapříčinil nedostatek financí. Akční agenda z Addis Abeby z roku 2015, rámcová dohoda OSN přijatá ve stejnou dobu jako SDGs, jejímž cílem bylo zajistit finanční toky na podporu rozvoje a dosažení SDGs, neplní svůj účel.
Politické neshody na summitu v Addis Abebě vedly k tomu, že nebyl dojednán vznik klíčových institucí, například multilaterálního mechanismu konsolidace dluhů, který by vzniku dluhových krizí předcházel, případně je řešil. Rozvojové země opakovaně volaly po tom, aby vyspělé země zasedly k jednacímu stolu a umožnily vznik takového mechanismu. Ten by zaplnil zející propast v mezinárodní finanční architektuře a dal státům účinný rámec pro případ insolvence. Vyspělé země však zatím odmítají o tomto tématu jednat, čímž se stává velice naléhavým.
Expertní skupina mezinárodních agentur včetně OSN, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu právě zveřejnila novou Zprávu o financování udržitelného rozvoje, která varuje před blížící se novou vlnou dluhových krizí. 40 % zemí s nízkými příjmy se potýká se závažnými problémy zadluženosti, ale i v bohatších zemích úroveň soukromé a veřejné zadluženosti strmě narůstá. V důsledku toho se globální úroveň zadluženosti dostala na novou rekordní úroveň.
Tento problém má zčásti na svědomí i nedostatek politických ambicí na summitu v Addis Abebě. Během tohoto summitu rozvojové země naléhaly na založení mezivládní daňové agentury pod OSN, která by se zaměřila na nezákonné finanční toky a mezinárodní daňové úniky. Globální řešení takových problémů by mohlo výrazně navýšit zdroje dostupné pro financování rozvoje. Podle odhadů například vlády každoročně přijdou přibližně o 500 miliard amerických dolarů na příjmech z daní, protože nadnárodní společnosti využívají mezinárodní kličky, jak se vyhnout zdanění.
Dalším dosud nevyřešeným tématem je plnění závazků rozvojových zemí poskytovat rozvojovou pomoc těm nejchudším na světě. Zrovna minulý týden z předběžných údajů vyplynulo, že úroveň rozvojové pomoci znovu upadá, přičemž nejhůř postižené jsou ty nejchudší země na světě. Kromě toho jsou dárcovské země po celém světě čím dál méně ochotné poskytovat pomoc formou příspěvků a využívají nevalné rozvojové zdroje k tzv. „blendingu“, což znamená, že jimi dotují poskytování půjček ze soukromé sféry, čímž chudé země zatěžují dalšími dluhy. Velké podpoře se těší také public-private partnership (PPPs – Partnerství veřejného a soukromého sektoru), kterým státy protlačují soukromé investice do infrastruktury a služeb v těch nejchudších zemích. Ovšem kromě toho, že tím vznikají nové nerovnosti, se tyto investice často ukazují být drahou časovanou bombou skrytých dluhů, protože jednostranně výhodné smlouvy přenášejí veškerá finanční rizika na veřejnou stranu partnerství.
Kvůli nedostatečné úrovni daňových příjmů a rozvojové pomoci se ve veřejných financích stále častěji sahá po dluhovém financování. Rozvojové země se propadly do kolotoče půjček a vrhají na finanční trhy drahé dluhopisy s vysokým výnosem. V době, kdy úroky na zajištěné investice v Evropě zůstávají kolem nuly nebo i pod ní, jsou tyto dluhopisy velmi populární investicí pro investory z bohatých zemí, kteří hledají vysoké zhodnocení.
A tím se dostáváme zpátky k dluhovému stavu nouze. Je velice naléhavé, aby vlády vyjednaly mezinárodní úmluvu o odpovědném úvěrování a půjčování a předešly tím dalším dluhovým krizím. Stejně tak i v případech, kdy není možné krizi předejít, je spořádaná procedura s jasnými pravidly nejlepším způsobem, jak rychle, férově, zodpovědně a udržitelným způsobem vyřešit insolvenci. Odpor vyspělých zemí proti zavedení těchto řešení je jen těžko pochopitelný a očividně nezodpovědný.
Fórum o financování rozvoje, které tento týden proběhne, představuje pro vlády jedinečnou příležitost začít řešit nevyřešené problémy ze summitu v Addis Abebě. Je to jeden z mála funkčních multilaterálních prostorů, kde jsou všechny země zastoupeny rovnoprávně a kde je možné uzavírat globální dohody o hospodářské politice. Ale pokud má dojít k pokroku, budeme potřebovat širokou koalici progresivních vlád usilujících o změnu.
Je těžké si představit, že bychom se pohnuli vpřed, aniž by se Evropa stala vůdčí silou. Ale bohužel nelze říct, že by evropské země v minulosti při vyjednávání o ekonomických otázkách v OSN hrály výlučně jen konstruktivní roli. Zrovna minulý měsíc členské státy Evropské unie hlasovaly proti rezoluci Rady OSN pro lidská práva, jejímž cílem bylo zajistit ochranu lidských práv i v případech dluhových krizí a úsporných opatření.
Letošní Fórum o financování rozvoje představuje pro vlády příležitost zvýšit své úsilí udržet nad vodou Agendu udržitelného rozvoje. Je na čase, aby Evropa zasedla k jednacímu stolu OSN a zapojila se do hledání globálních řešení. Je to jediná možnost, jak zajistit, že dosáhneme SDGs, zastavíme globální oteplování, budeme chránit lidská práva a vyhneme se tomu, aby další vlna dluhových krizí zmařila dosažení agendy OSN pro rok 2030.