Abessa - etiopské potěšení

14. 4. 2009 - Podle rakouského originálu Ekumenická akademie Praha

Na cestě do vlasti kávy

Článek z rakouského originálu pro Fair&Bio přeložila Miroslava Lédlová.
Text převzat z časopisu NatürlichFAIR rakouské organizace EZA, 1/08.
Autor fotografií: EZA Fairer Handel, GmbH

Etiopie je nejen kolébkou lidstva, ale i zemí původu kávy. Její název je odvozen z názvu etiopské provincie Kafa na západě země. Spolupracovnice rakouské firmy EZA Birgit Calix podává zprávu o své cestě s Kassaye Adefris k drobným pěstitelům nové značky kávy ABESSA.
Výchozím bodem naší cesty je hlavní město Addis Abeba, metropole vesnického rázu se 3,5 miliony obyvatel. Plán rozvoje města nepočítal se silným přílivem lidí z venkovských oblastí. Tlačenice na nezpevněných cestách, stáda koz, natěsnané hliněné domky, mezitím moderní fasády a nesčetná staveniště podél hlavních dopravních tepen určují obraz města. Addis Abeba je hospodářským a politickým centrem země. Zde také sídlí centrální instituce kávového hospodářství: Státní kávový institut, Státní zařízení pro zpracování kávy, aukce kávy a úřady vrcholných kávových svazů.

Na venkov
Naše cesta vede z Addis přes nekonečnou náhorní plošinu na „střeše Afriky“ na jihozápad země. Sotva jsme za sebou nechali městský chaos, ocitli jsme se v jiném světě i čase. Malá políčka, něžná zeleň, nekonečné roviny a mírné kopce, stáda dobytka podél cest, okrouhlé stavby, muži a ženy, obhospodařující svá pole volským spřežením a radličkou. Ale přece se po několikahodinové cestě stává krajina hornatější, vegetace šťavnatější, na svazích hor se objevují první lesy.

Schopnost kávy zachovat les
Frehiwet ze svazu v Kafě míní: „Tyto lesy jsou posledními zbytky etiopských horských lesů. Zachovaly se, protože se v nich daří kávě.“ Najednou je mi role kávy jako zachovatelky lesa jasná. Avšak nejen pro lesy, ale i pro etiopské hospodářství má káva velký význam. Tato jednostranná závislost na jedné zemědělské plodině se stala zemi osudnou především počátkem tohoto tisíciletí, kdy světová tržní cena kávy klesla na své historické minimum.
Ještě dnes si lidé vyprávějí o „kávové krizi“, která způsobila hlad v úrodných oblastech, kde se pěstuje káva. V Jimě, provinčním hlavním městě Kafy, potkáváme Dessalegn Jena z Oromia Coffee Farmers Cooperative Union. Doprovází nás do tří členských družstev v Haro, Afata a Kenteri. Oromia Union byla založena v roce 1999 v důsledku liberalizace kávového sektoru, dříve kontrolovaného státem, jako první a dosud největší zastřešující svaz.

Podpořit rodiny drobných pěstitelů
Dodnes se rozrostla na 128 členských družstev s více než 128 000 členy. Již bezprostředně po svém založení převzal svaz zajištění odbytu kávy svých členských družstev. Při naší návštěvě nám byl tento aspekt spolu s těsnou vazbou členů na jejich družstva a svaz potvrzen.
Ajmet Abafita z družstva Haro vypráví: „V počátcích liberalizace jsme byli neustále podváděni. Soukromí obchodníci platili často nekrytými šeky a my jsme zůstávali s prázdnýma rukama. Nebo nabízeli špatné ceny. Obojí se od založení svazů zlepšilo. Družstva se mohou na platby prostřednictvím svazu spolehnout. Dnes platí i soukromníci lepší ceny, aby se vůbec ke kávě dostali.“ To nezřídka vede k přímé konkurenci mezi družstvy. Ale členové, podle Dessalegn Jena, jsou si dalších výhod vědomi, neboť pouze členstvím v družstvu a prodejem prostřednictvím svazu získají výhodu z přidané hodnoty zpracováním a společným vývozem (ve formě dividend). Tím mohou dosáhnout lepší ceny než nabízejí lokální obchodníci. A jen díky zastřešujícímu svazu získala některá družstva přístup k Fair Trade obchodu, uvádí Dessalegn dále.

Sociální programy zlepšují život
Na otázku o přednostech Fair Trade dostáváme ve všech případech jednomyslnou odpověď: „lepší ceny, zaplacení prémií a uskutečnění sociálních projektů“.
Díky penězům z prémií byly doposud zlepšovány především silnice a zásobování vodou, stavěny školy a zdravotní střediska. Jedno takové středisko se nachází hned vedle kanceláře družstva Afata. Také zařízení pro zpracování kávy nám je předvedeno s velkou pýchou.
Teprve s vlastním pracím a sušícím zařízením jsou členové schopni svou kávu sami zpracovat. Když se loučíme, ujímá se slova Mohammed Amin: „Vaše návštěva nám dává naději. Naději, že naše káva bude uvedena na trh nové části světa. A naději, že bude přijata a bude se prodávat i v budoucnosti!“ Tato slova nás doprovázejí, když vyrážíme na náročnou zpáteční cestu do Addis Abeby...