<p>
<font color="Black"><b><i>(Milostivé léto - z hebrejského jóbel, angl. Jubilee, něm. Erlassjahr)</i></b></font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black"></font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black">Kampaň na podporu oddlužení nejchudších zemí vznikla v roce 1997 z iniciativy především křesťanských organizací a téměř automaticky dostala název Milostivé léto 2000. Pojem Milostivé léto je vzat z 25. kap. Třetí Mojžíšovy knihy. Součástí zákona, který měl Mojžíš obdržet od Hospodina na hoře Sinaj, byl i příkaz k odpouštění dluhů a propouštění dlužních otroků. Mělo se tak dít každý padesátý rok. V Páté knize Mojžíšově, kde je shrnut celý zákoník, se však v 10. kapitole mají dluhy dokonce každý sedmý rok. Redakce Páté Mojžíšovy je pozdější, ale zahrnuje staré tradice, které se do Jeruzaléma dostaly po pádu severoizraelského království. Příkazy a pokyny k odpouštění dluhů jsou poměrně rozsáhlé a složité a pravděpodobně nebyly nikdy plně praktikovány. Stížnosti na necitlivý přístup k nezaviněným dlužníkům, který je vnímán jako zvrhlost, najdeme na mnoha místech Bible.</font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black"></font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black">Nicméně z dalších biblických textů vyplývá, že odpouštění dluhů bylo v některých případech nadměrné zátěže praktikováno. Příkladem je jeruzalémský místodržící Nehemjáš, který v jakémsi svatém arbitrážním řízení zavázal velmože a vrchnost, aby odpustili všechny dluhy rolníkům a řemeslníkům, kteří se podíleli na rekonstrukci zpustošeného Jeruzaléma. Šlechta, sídlící v bezpečí, sice podporovala výstavbu Jeruzaléma, ale zároveň jí nebylo zatěžko vymáhat dluhy na chudnoucích bratrech, kteří stavbu s nasazením vlastních sil i prostředků prováděli. Věřitelé Nehemjášovo rozhodnutí s pokorou přijali a vrátili i dlužní zástavy.V době Novozákonní bylo v Judeji praktikováno římské právo, na což naráží i Ježíš, když nabádá dlužníka, aby se s věřitelem dohodl dříve, než skončí ve vězení (cessio bonorum). Sám pak nabádá ke shovívavosti k dlužníkům a k odpouštění dluhů. Odpuštění, morální i praktické, souvisí také s biblickým pojetím spravedlnosti - to co je správné, co je v souladu s pravdou. Nedílnou součástí spravedlnosti, je milosrdenství a shovívavost (i Caesar a Ciceron používají </font><font color="Black"><i>iustitia</i></font><font color="Black"> často ve smyslu shovívavost, slitování).</font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black"></font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black">Prastaré biblické texty nás upozorňují, že dnes, stejně jako před několika tisíci lety, jsou útlak, zotročování a zbídačování dlužníků neudržitelné a společensky neúnosné. V kapitolách o odpouštění dluhů jsou kořeny některých článků naší Listiny práv a svobod a Všeobecné deklarace lidských práv. Každý je stvořen jako svobodný a každý je stvořen s nadějí a právem na vlastní rozvoj. A pokud neprovedl něco strašného, nikdo by neměl být těchto práv zbaven. To je smyslem zmíněných biblických kapitol a k tomu nás vede i to dobré z naší evropské tradice. To by mělo být také východiskem při řešení problémů nejchudších obyvatel naší planety.</font>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black"></font>
</p>
<p>
<p>
<span></span>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<span></span>
</p>
<p>
<p>
<b><span></span></b>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<span> </span>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<font color="Black"></font>
</p>