.jpg)
Již je to 20 let co z angolské továrny na celulózu v Alto Catumbele bylo vojáky UNITA uneseno 66 československých expertů i s rodinami. V té době v celé Angole zuřila občanská válka mezi rivaly o politickou moc ve státě – vládními vojsky MPLA, a opozičními UNITA a FNLA. Všechny tři strany se po úspěšném boji o nezávislost, který skončil v roce 1975 vyhnáním portugalských kolonizátorů, pokoušely během dalších téměř 30-ti let občanské války získat v politickém vakuu rozhodující hlas. V roce 1984 se vládním vojskům MPLA podařilo rozbít poslední významnou koncentraci vojsk FNLA a válka se tím bipolárně zpřehlednila. Teprve po dalších osmnácti letech bojů, kdy byl v Moxiku vystopován a 22.2.2002 zastřelen vůdce UNITA Jonas Savimbi, podepsali vládní vyjednavači se zbytkem Savimbiho bojovníků dohodu o příměří. Definitivní mírovou dohodu ze 4.4.2002 uvítalo především zdecimované obyvatelstvo. Díky čtyřem desetiletím ozbrojených konfliktů se dnes Angola řadí mezi 10 zemí světa s nejnižší životní úrovní. Válka po sobě zanechala okolo jednoho milionu mrtvých, 4 miliony vysídlených, více jak 500 000 uprchlíků, více jak 10 milionů nášlapných min a naprosto zdevastovanou infrastrukturu země.
Dříve velice vřelé politické vztahy mezi Československem a Angolou se po incidentu v Alto Catumbele omezily pouze na formální kontakty. Po „sametové revoluci“ vzájemné politické i obchodní vztahy dále upadaly až do dnešní podoby, kdy namísto původní rozsáhlé budovy ambasády v angolském hlavním městě Luandě zastupoval v posledních letech Českou republiku pouze chargé d’affaires z improvizovaného hotelového pokoje. Z hlavního obchodního partnera v subsaharské Africe se v posledním desetiletí stala země, o kterou české firmy nejevily příliš zájem.
Oboustranné styky však právě nyní začínají znovu dynamicky růst. V Angole stále přetrvává dojem „československé velmoci“, na významných místech zde pracuje mnoho absolventů českých škol a země je plná českých výrobků a zařízení. Kromě nechvalně proslulých zbraní české výroby se v Angole nachází i množství zemědělské techniky, strojního zařízení továren a dalších vývozních komodit spotřebního zboží. Na podzim byla dokonce znovu otevřena budova vyslanectví České republiky.
Vláda zařadila Angolu mezi 8 prioritních zemí české rozvojové pomoci
S ohledem na dlouhou historii vzájemných vztahů pracovali i vládní tvůrci skupiny prioritních zemí české rozvojové pomoci, kteří zařadili Angolu mezi 8 programových zemí. Do těchto vybraných zemí by se postupně měli soustředit české peníze.
Česká republika až do nedávné minulosti platila spíše za přijímatele rozvojové pomoci než dárce. Nyní se však situace obrátila a naší, zatím skromnou pomocí nejchudším zemím světa se snažíme začlenit mezi státy západu s dlouhou historií rozvojové spolupráce. Podle stanoviska Vlády ČR je: „Hlavním cílem zahraniční rozvojové spolupráce boj proti chudobě v méně vyspělých zemích světa. Zahraniční rozvojová spolupráce je nedílnou součástí české zahraniční politiky a podporuje vzájemné vztahy České republiky s rozvojovými zeměmi. Tato spolupráce rovněž prezentuje ČR jako zemi, která přejímá svůj díl odpovědnosti za osud méně vyspělých zemí.“
Projekty zahraniční rozvojové spolupráce každoročně předkládá ministr zahraničních věcí, jako hlavní koordinátor, Vládě ČR. Po schválení plánu projektů a vymezení přesné částky ze státního rozpočtu, dojde k převedení těchto prostředků do jednotlivých gestorských resortů. Jednotlivá ministerstva zodpovídají za realizaci, monitoring a hodnocení dílčích projektů.
V roce 2004 bylo na základě usnesení vlády uvolněno pro zahraniční rozvojovou pomoc 2700 mil. Kč (z toho 1,600 mil. Kč na projekty dvoustranné spolupráce, zbytek jako příspěvky mezinárodním organizacím), což představuje 0,105% hrubého národního produktu (HNP). Dlouhodobým cílem ČR je v rámci možností přiblížit výši poskytované oficiální rozvojové pomoci průměru vyspělých dárců, který se v současnosti pohybuje kolem 0,25% HNP. Ovšem i tato hodnota se pohybuje hluboko pod částkou, která je cílem mezinárodního společenství OSN - 0,7% HNP.
V rámci Koncepce zahraniční rozvojové pomoci ČR na období 2002-2007 byly určeny sektory, v nichž má Česká republika komparativní výhody oproti ostatním dárcům. Prostředky jsou tedy směrovány do oblastí zdravotnictví, vzdělání, potravinového zabezpečení, přístupu k vodním zdrojům apod. Zároveň, podle Usnesení Vlády ČR z března 2004, bylo stanoveno 8 prioritních zemí, na které se česká pomoc zaměří: Angola, Vietnam, Zambie, Bosna a Hercegovina, Moldávie, Srbsko a Černá hora, Jemen, Mongolsko.
Pro tyto prioritní země jsou navíc vytvářeny střednědobé programy rozvojové spolupráce, které přesně definují sektory, na které se ČR bude zaměřovat. V případě Angoly jsou dva hlavní sektory zemědělství a školství.
Česko-angolská střední zemědělská škola
Jako vůbec první český realizátor pomoci, který se do Angoly vrátil, je Institut tropů a subtropů (ITS) při České zemědělské univerzitě v Praze. Od roku 2003 zde v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy začal realizovat projekt s názvem „Ustavení centra pro zemědělské vzdělávání v provincii Bié“. Cílem projektu je založit funkční zemědělské centrum na úrovni naší střední školy, kde by studenti měli možnost naučit se základním dovednostem a poznatkům v zemědělském oboru. Projekt je lokalizován ve městě Kuito (cca 200 tis. obyvatel) v provincii Bié. Tato centrální province je jedna z nejvíce válkou postižených provincií Angoly, neboť se zde dlouhou dobu nacházela fronta mezi vojáky MPLA a UNITA. Většina domů v Kuitu je zničená a lidé, kteří měli alespoň nějaké vzdělání odešli na pobřeží. Přestože celá provincie má čistě zemědělský charakter a přírodní podmínky pro zemědělství jsou zde unikátní, neexistuje zde místo, kde by se lidé mohli v tomto důležitém oboru vzdělávat. Většina dříve funkčních farem je navíc stále zaminovaná.
Centrum se pro studenty poprvé otevřelo v březnu 2004, kdy se do dvou tříd „vměstnalo“ 100 studentů. Zájem o studium byl obrovský a na tlak z angolské strany nebylo možno dodržet původně dohodnutý počet 40 studentů. Jejich věk je mnohem pestřejší než by tomu bylo na střední škole u nás. Nejsou výjimkou ani studenti, kteří si již v pokročilém věku přicházejí rozšířit své poznatky a najdou si čas na studium i při své práci. I pro ně je však podmínkou dokončené základní vzdělání a úspěšně vykonané přijímací zkoušky.
V pozici pedagogů se momentálně nachází malá skupina studentů doktorského studia na ITS. Na předměty teoretické a všeobecné se podařilo najít tři učitelé místní. Místní učitelé a celý provoz budov je hrazen angolskou stranou, která tím potvrzuje svůj vysoký zájem o spolupráci. Do začátku nového školního roku bude navíc z angolských prostředků zrekonstruována budova, která bude schopna pojmout rozšiřující se počty studentů. Ve spolupráci s českými odborníky byl v tomto roce navržen a postaven školní demonstrační chov drůbeže, který od příštího roku doplní výuku o praktickou část. Zařizují se také školní chemické, pedologické a biologické laboratoře, které přispějí k obnově základního zemědělského výzkumu ve zdevastované provincii. Byla také zřízena knihovna s více jak 1000 svazky odborných i zábavných knih v portugalštině, která převezme funkci jediné městské knihovny vyhořelé v době války. Centrum slouží i jako místo příležitostného vzdělávání pro okolní zemědělce a pracovníky státní správy. Od příštího roku se ve spolupráci s nevládní organizací CARE International počítá s rozšířením pravidelných vzdělávacích aktivit pro externí zájemce.
V průběhu samotné výuky nastalo v řadách studentů Centra nesmírné překvapení, když zjistili, že je od nich vyžadován aktivní přístup a pravidelná příprava. Současný převládající systém angolského školství je totiž založen na principu „frontálního výkladu“, kdy kantor vyloží svou látku před často až sto žáky, ale již ho nezajímá, jestli studenti výklad pochopili a jestli si něco z hodiny odnesli. Zkoušky probíhají obdobně jako na našich vysokých školách, tzn. až na konci semestru. Převládá proto pasivní znalost a nejdůležitějším měřítkem je vlastnictví celostátního dokladu o závěrečné zkoušce. Ten se navíc běžně získává za úplatu. Systém česko-angolské výuky v Centru je tudíž hodnocen jako netradiční, zajímavý, ale pro studenty také více náročný. Otázkou však nadále zůstává, jaký systém výuky převládne při postupném předávání Centra do angolských rukou, ke kterému dojde po roce 2008.
reportáže a články z projektu na: www.rozhlas.cz/angola