czspenderu
Ekumakad.cz ›› Témata ›› Cesta do El-Ceibo
 
 

f_icon.svg.png youtube.svg Instagram

Fair & Bio obchod

Spolupracujeme:

 

 

Cesta do El-Ceibo

25. 9. 2007 - Lukáš Lédl a Tereza Reichová

El-Ceibo

Autoři uvedených fotografií jsou Lukáš Lédl a Tereza Reichová

Družstvo „El Ceibo“ je organizace sdružující bolivijské malopěstitele kakaa. Nachází se v subtropické oblasti Alto Beni, 270 km od bolivijského města La Paz. Kakao se v České republice prodává pod ochrannou známkou Fair trade.

V rámci naší půlroční cesty po Jižní Americe jsme v této oblasti strávili tři měsíce. Smyslem našeho pobytu byl sběr informací k diplomové práci, týkající se konceptu Fair trade a života lidí spojených s kakaem, dále pak  natáčení a realizace dokumentárního filmu o lidech, žijících v této oblasti. Naším prvním cílem bylo poznání a zapojení se do celého procesu pěstování a zpracování kakaa a seznámení se s životem místních obyvatel, na druhém místě následovala realizace našich projektů.

„El Ceibo“ sdružuje více než 800 drobných pěstitelů. Každý člen je napojen na své domovské družstvo, kterých je v současné době 40, ty jsou pak napojeny na družstvo centrální, které má sídlo ve vesničce Sapecho. „El Ceibo“ je členěno na dvě části. První, ta výše zmiňovaná, má za úkol zajišťovat produkci a činnost s ní spojenou včetně administrativy a podpůrných technických pracovníků. Druhá část se nachází v administrativní budově v La Pazu, kde je i malá továrna na zpracování kakaových bobů přivážených z Alto Beni. Posláním této části je další zpracování až k finálním výrobkům, které jdou na domácí trh nebo na export, který jde převážně do Evropy, Kanady a Japonska.

My jsme pracovali jako dobrovolníci bez nároku na mzdu. Součástí naší dohody bylo ubytování zdarma a podpora plánovaných aktivit. Byli jsme domluveni, že nejprve projdeme a na vlastní kůži si ozkoušíme všechny aktivity spojené s kakaem. Část našeho pobytu jsme trávili v Sapechu, kde má „El Ceibo“ díl své administrativy (další část je v továrně v La Pazu), dále experimentální centrum a technologii na sušení a kvašení kakaových bobů. Zde se pracuje pět  pracovních dnů po osmi hodinách, v sobotu pouze dopoledne. Ostatní producenti, kteří nejsou zaměstnáni v centrální kooperativě, si svou pracovní dobu určují sami dle potřeby.

Stejně jako jsou potřeba lidé na kultivaci kakaa, je tady i další část, která kontroluje, účtuje, vzdělává, zajišťuje odbyt a hledá zákazníky, představuje výrobky na trhu a zajišťuje technickou podporu. V interních předpisech „El Ceiba“ stojí, že veškeré tyto činnosti mohou vykonávat pouze členové družstva. Systém funguje tak, že pokaždé když uplyne období dané pro určitou funkci, vyhlašuje se předem konkurz. Každé ze 40 družstev může nominovat svého člena. Ten, kdo v konkurzu prokáže nejvíce znalostí a adaptibility, je zvolen a stěhuje se na zvolené období i se svou rodinou do centrálního družstva v Sapechu nebo do La Pazu.

Prvních čtrnáct dní jsme pracovali v experimentálním centru, kde se kříží kakaové stromy z důvodu větší odolnosti proti chorobám, pěstují se sazeničky na prodej a provádějí se další převážně zahradnické úkony. Seznamovali jsme se jak se zahradnickou prací, tak s kakaem, které jsme právě zde viděli poprvé.

Každý malopěstitel má na výběr (záleží hlavně na jeho možnostech a velikosti pozemku s kakaem), zdali bude kvasit a sušit kakao sám, nebo tyto činnosti přenechá svým kolegům z centrálního družstva. V případě vykonání celé procedury samostatně je cena za 1 quintal (46 kg) již usušených kakaových bobů třikrát větší.

Naše další pracovní kroky vedly ke kvašení kakaa. Jedná se o několik řad schodově řazených dřevěných boxů (každý o objemu 30 quintalů). Sem, do horních řad, jsou přiváženy čerstvé kakaové boby od malopěstitelů. Každý box je poté přikryt pytlem a po určité době se částečně zkvašené kakao posouvá o řadu níž, až je po šesti dnech v nejnižším boxu připraveno k následujícímu procesu, kterým je sušení.

To je možné v centrální kooperativě provádět dvěma způsoby. Jedním z nich je sušení za dobrého počasí na velkých dřevěných deskách, které jsou v noci zakrývány pojízdnou střechou. Sem jsou zkvašené kakaové boby přemístěny z dřevěných boxů a rozděleny do úzkých řad, které se po čase přerovnávají. Sušení za dobrého slunečného počasí trvá 4-5 dní. Další možností, zejména z důvodů deštivého počasí, je tzv. sušička. Jde o velkou obdélníkovou pec, ve které je možné na železných plátech rozprostřít kakaové boby a za častého převracení po dobu 12 hodin usušit. Pod celou konstrukcí je tunel, ve kterém se topí dřevem a sálající teplo zahřívá pláty s kakaem. Tímto procesem ztrácí kakao kvalitu a dostává se do kategorie organické kakao třetího stupně a je určeno jen pro domácí trh. Usušené boby se rozdělují do pytlů podle místa určení a ukládají do centrálního skladu, kde čekají na odvoz do továrny v La Pazu.

Po nabytí základních vědomostí a získání zkušeností jsme se vydali za těmi nejdůležitějšími – producenty kakaa. Pěstitelé mají své skrovné domky s políčky v odlehlejších oblastech a dopravní spojení je velice složité. To byl jeden z důvodů, proč jsme chtěli v každé z rodin strávit minimálně týden. Tím nejdůležitějším bylo pro nás poznat opravdový život, což je možné jen po bližším seznámení a získání důvěry. Lidé bydlí většinou v domech z bambusu nebo z nepálených cihel.
K mnohým z nich dosud nepřišla elektřina, a tak je denní režim řízen přírodou. Vstává se brzy, ještě před rozbřeskem, a žena připravuje snídani. Bolivijské snídaně jsou ohromné. Prakticky jde o stejné množství jako je u oběda i večeře. Nejčastějším zdrojem potravy je rýže, která se v oblasti také pěstuje. Jako příloha vařený nebo smažený banán, domácí hranolky, zelenina a občas i smažené maso. Dále pak těstoviny, brambor, juka, fazole a quinoa. Po snídani odchází muž pracovat na své pole. Práce je spoustu a většinou je dána ročním obdobím. Samotná sklizeň kakaa se provádí od dubna do září jednou za 14 dní a od října do března jednou do měsíce. Ostatní práce se zaměřují na kultivaci kakaa, kontrolu nemocí, výsadbu, odplevelování půdy mačetou atd. Pro většinu malopěstitelů této oblasti je kakao hlavním, ale ne jediným zdrojem obživy. Dále se na jejich pozemcích pěstují banány a citrusové plody, kterým je také potřeba věnovat část své práce a pozornosti. Oběd je většinou v pravé poledne, a to i z důvodu prudkého slunce. Pestrost stravy už byla vyjmenována výše, oběd je obohacen tím, že je podáván i s polévkou. Přestávka na polední odpočinek není delší než dvě hodiny a odpolední práce končí zpravidla kolem šesté nebo sedmé večerní. Práce je náročná a pokud není elektřina, chodí se spát brzy.
Žena je v domácnosti a mezi její každodenní činnost patří příprava jídla, starost o dřevo na vaření, praní, domácí zvířata (slepice, kachny, někdy i selátko) a starost o děti. Rodiny bývají početné, každá z rodin, jež jsme potkali, měla tři až osm dětí. Novorozeňata vyrůstají v tradičním pleteném přehozu, uvázány na matčiných zádech. Díky tomu má žena možnost vykonávat prakticky veškeré potřebné práce. Děti docházejí do nejbližší školy nejdříve od svých pěti let. Kdo má školu dále, dochází od té doby, kdy je schopen vzdálenost ujít. Děti jsou zvyklé pomáhat svým rodičům s chodem domácnosti a na poli od útlého věku, je to bráno jako samozřejmost. Škola je ovšem pro většinu rodin předností.

Pobyt v rodinách nám otevřel zas nový pohled na Bolivijce a Bolivii jako takovou. Po prvním dnu otrkávání a oboustranné přirozené nervozity jsme se stali součástí rodiny a loučení nám vždy dělalo velké problémy. Bylo překvapující, jak moc se zajímali o dění v České republice, i když o její poloze měli většinou dost nejasné představy.

To, že se v oblasti pěstují plodiny převážně na ekologické bázi, tedy bez chemického ošetřování, má vliv na velké množství obyvatel. Členové „El Ceiba“, kteří mají své kakao certifikované jako BIO, jsou patřičně hrdí a často nám sami od sebe vysvětlovali rozdíly, výhody a přínosy nejen pro ně samotné, ale i pro celou oblast, která je díky tomu méně kontaminovaná. I když se „El Ceibo“ za svou existenci  potýkalo s řadou problémů a ani v současné době se mu nevyhýbají, každý z členů ví, že je součástí nejdéle fungující kooperativy v Bolívii. V únoru letošního roku oslavilo „El Ceibo“ třicáté výročí svého vzniku a i nadále zůstává věrné svému názvu a heslu: „EL CEIBO* NUNCA MORIRÁ“. (El Ceibo nikdy nezemře.) 

*El Ceibo je strom, který má ojedinělé schopnosti. I když ho porazíte, dokáže opět vyrůst    z pouhé větvičky, která si sama najde vláhu a je prakticky nesmrtelný.

 

Lukáš Lédl (student střediska ibero-amerických studií na FFUK) a Tereza Reichová (studentka katedry dokumentární tvorba na FAMU)

 

 

 
 
 
Ekumenická akademie

Sokolovská 50
186 00 - Praha 8 - Karlín
tel./fax: +420 272 737 077
ekumakad@ekumakad.cz
www.ekumakad.cz
IČ: 638 36 009
 
{#}