.jpg)
El-Ceibo
Družstvo „El Ceibo“ je
organizace sdružující bolivijské malopěstitele kakaa. Nachází se
v subtropické oblasti Alto Beni, 270 km od bolivijského města La Paz.
Kakao se v České republice prodává pod ochrannou známkou Fair trade.
V rámci naší
půlroční cesty po Jižní Americe jsme v této oblasti strávili tři měsíce.
Smyslem našeho pobytu byl sběr informací k diplomové práci, týkající se konceptu
Fair trade a života lidí spojených s kakaem, dále pak natáčení a realizace dokumentárního filmu o
lidech, žijících v této oblasti. Naším prvním cílem bylo poznání a
zapojení se do celého procesu pěstování a zpracování kakaa a seznámení se s
životem místních obyvatel, na druhém místě následovala realizace našich
projektů.
„El Ceibo“ sdružuje více
než 800 drobných pěstitelů. Každý člen je napojen na své domovské družstvo,
kterých je v současné době 40, ty jsou pak napojeny na družstvo centrální,
které má sídlo ve vesničce Sapecho. „El Ceibo“ je členěno na dvě části. První,
ta výše zmiňovaná, má za úkol zajišťovat produkci a činnost s ní spojenou
včetně administrativy a podpůrných technických pracovníků. Druhá část se
nachází v administrativní budově v La Pazu, kde je i malá továrna na
zpracování kakaových bobů přivážených z Alto Beni. Posláním této části je další
zpracování až k finálním výrobkům, které jdou na domácí trh nebo na export,
který jde převážně do Evropy, Kanady a Japonska.
My jsme pracovali jako
dobrovolníci bez nároku na mzdu. Součástí naší dohody bylo ubytování zdarma a
podpora plánovaných aktivit. Byli jsme domluveni, že nejprve projdeme a na
vlastní kůži si ozkoušíme všechny aktivity spojené s kakaem. Část našeho
pobytu jsme trávili v Sapechu, kde má „El Ceibo“ díl své administrativy
(další část je v továrně v La Pazu), dále experimentální centrum a
technologii na sušení a kvašení kakaových bobů. Zde se pracuje pět pracovních dnů po osmi hodinách, v sobotu
pouze dopoledne. Ostatní producenti, kteří nejsou zaměstnáni v centrální kooperativě,
si svou pracovní dobu určují sami dle potřeby.
Stejně jako jsou potřeba
lidé na kultivaci kakaa, je tady i další část, která kontroluje, účtuje,
vzdělává, zajišťuje odbyt a hledá zákazníky, představuje výrobky na trhu a
zajišťuje technickou podporu. V interních předpisech „El Ceiba“ stojí, že
veškeré tyto činnosti mohou vykonávat pouze členové družstva. Systém funguje
tak, že pokaždé když uplyne období dané pro určitou funkci, vyhlašuje se předem
konkurz. Každé ze 40 družstev může nominovat svého člena. Ten, kdo
v konkurzu prokáže nejvíce znalostí a adaptibility, je zvolen a stěhuje se
na zvolené období i se svou rodinou do centrálního družstva v Sapechu nebo
do La Pazu.
Prvních čtrnáct dní jsme
pracovali v experimentálním centru, kde se kříží kakaové stromy
z důvodu větší odolnosti proti chorobám, pěstují se sazeničky na prodej a
provádějí se další převážně zahradnické úkony. Seznamovali jsme se jak se
zahradnickou prací, tak s kakaem, které jsme právě zde viděli poprvé.
Každý malopěstitel má na
výběr (záleží hlavně na jeho možnostech a velikosti pozemku s kakaem), zdali
bude kvasit a sušit kakao sám, nebo tyto činnosti přenechá svým kolegům z centrálního
družstva. V případě vykonání celé procedury samostatně je cena za 1
quintal (46 kg) již usušených kakaových bobů třikrát větší.
Naše další pracovní kroky
vedly ke kvašení kakaa. Jedná se o několik řad schodově řazených dřevěných boxů
(každý o objemu 30 quintalů). Sem, do horních řad, jsou přiváženy čerstvé
kakaové boby od malopěstitelů. Každý box je poté přikryt pytlem a po určité
době se částečně zkvašené kakao posouvá o řadu níž, až je po šesti dnech
v nejnižším boxu připraveno k následujícímu procesu, kterým je sušení.
To je možné
v centrální kooperativě provádět dvěma způsoby. Jedním z nich je
sušení za dobrého počasí na velkých dřevěných deskách, které jsou v noci
zakrývány pojízdnou střechou. Sem jsou zkvašené kakaové boby přemístěny
z dřevěných boxů a rozděleny do úzkých řad, které se po čase přerovnávají.
Sušení za dobrého slunečného počasí trvá 4-5 dní. Další možností, zejména
z důvodů deštivého počasí, je tzv. sušička. Jde o velkou obdélníkovou pec,
ve které je možné na železných plátech rozprostřít kakaové boby a za častého
převracení po dobu 12 hodin usušit. Pod celou konstrukcí je tunel, ve kterém se
topí dřevem a sálající teplo zahřívá pláty s kakaem. Tímto procesem ztrácí
kakao kvalitu a dostává se do kategorie organické kakao třetího stupně a je
určeno jen pro domácí trh. Usušené boby se rozdělují do pytlů podle místa
určení a ukládají do centrálního skladu, kde čekají na odvoz do továrny
v La Pazu.
Po nabytí základních
vědomostí a získání zkušeností jsme se vydali za těmi nejdůležitějšími –
producenty kakaa. Pěstitelé mají své skrovné domky s políčky
v odlehlejších oblastech a dopravní spojení je velice složité. To byl
jeden z důvodů, proč jsme chtěli v každé z rodin strávit
minimálně týden. Tím nejdůležitějším bylo pro nás poznat opravdový život, což
je možné jen po bližším seznámení a získání důvěry. Lidé bydlí většinou
v domech z bambusu nebo z nepálených cihel.
K mnohým
z nich dosud nepřišla elektřina, a tak je denní režim řízen přírodou.
Vstává se brzy, ještě před rozbřeskem, a žena připravuje snídani. Bolivijské
snídaně jsou ohromné. Prakticky jde o stejné množství jako je u oběda i večeře.
Nejčastějším zdrojem potravy je rýže, která se v oblasti také pěstuje.
Jako příloha vařený nebo smažený banán, domácí hranolky, zelenina a občas i
smažené maso. Dále pak těstoviny, brambor, juka, fazole a quinoa. Po snídani
odchází muž pracovat na své pole. Práce je spoustu a většinou je dána ročním
obdobím. Samotná sklizeň kakaa se provádí od dubna do září jednou za 14 dní a
od října do března jednou do měsíce. Ostatní práce se zaměřují na kultivaci
kakaa, kontrolu nemocí, výsadbu, odplevelování půdy mačetou atd. Pro většinu
malopěstitelů této oblasti je kakao hlavním, ale ne jediným zdrojem obživy.
Dále se na jejich pozemcích pěstují banány a citrusové plody, kterým je také
potřeba věnovat část své práce a pozornosti. Oběd je většinou v pravé poledne,
a to i z důvodu prudkého slunce. Pestrost stravy už byla vyjmenována výše,
oběd je obohacen tím, že je podáván i s polévkou. Přestávka na polední
odpočinek není delší než dvě hodiny a odpolední práce končí zpravidla kolem
šesté nebo sedmé večerní. Práce je náročná a pokud není elektřina, chodí se
spát brzy.
Žena je v domácnosti a mezi její každodenní činnost patří
příprava jídla, starost o dřevo na vaření, praní, domácí zvířata (slepice,
kachny, někdy i selátko) a starost o děti. Rodiny bývají početné, každá z rodin,
jež jsme potkali, měla tři až osm dětí. Novorozeňata vyrůstají v tradičním
pleteném přehozu, uvázány na matčiných zádech. Díky tomu má žena možnost
vykonávat prakticky veškeré potřebné práce. Děti docházejí do nejbližší školy
nejdříve od svých pěti let. Kdo má školu dále, dochází od té doby, kdy je
schopen vzdálenost ujít. Děti jsou zvyklé pomáhat svým rodičům s chodem
domácnosti a na poli od útlého věku, je to bráno jako samozřejmost. Škola je
ovšem pro většinu rodin předností.
Pobyt v rodinách nám
otevřel zas nový pohled na Bolivijce a Bolivii jako takovou. Po prvním dnu
otrkávání a oboustranné přirozené nervozity jsme se stali součástí rodiny a
loučení nám vždy dělalo velké problémy. Bylo překvapující, jak moc se zajímali
o dění v České republice, i když o její poloze měli většinou dost nejasné
představy.
To, že se v oblasti
pěstují plodiny převážně na ekologické bázi, tedy bez chemického ošetřování, má
vliv na velké množství obyvatel. Členové „El Ceiba“, kteří mají své kakao
certifikované jako BIO, jsou patřičně hrdí a často nám sami od sebe vysvětlovali
rozdíly, výhody a přínosy nejen pro ně samotné, ale i pro celou oblast, která
je díky tomu méně kontaminovaná. I když se „El Ceibo“ za svou existenci potýkalo s řadou problémů a ani
v současné době se mu nevyhýbají, každý z členů ví, že je součástí nejdéle
fungující kooperativy v Bolívii. V únoru letošního roku oslavilo „El
Ceibo“ třicáté výročí svého vzniku a i nadále zůstává věrné svému názvu a
heslu: „EL CEIBO* NUNCA MORIRÁ“.
(El Ceibo nikdy nezemře.)
*El Ceibo je strom, který
má ojedinělé schopnosti. I když ho porazíte, dokáže opět vyrůst z pouhé větvičky, která si sama najde
vláhu a je prakticky nesmrtelný.
Lukáš Lédl (student střediska ibero-amerických
studií na FFUK) a Tereza Reichová (studentka katedry dokumentární tvorba na
FAMU)