.jpg)
„G8 (tehdy G6), neformální sdružení, jakýsi soukromý klub představitelů nejmocnějších států světa vzniklo před jedenatřiceti lety v Rambouillet, aby vyřešilo naléhavé problémy světa: ropnou krizi a důsledky prohrané americké války proti Vietnamu a přilehlým zemím. Letos se trochu rozšířený, ale stále ještě soukromý klub sešel v Petrohradě, aby řešil energetickou krizi a jaksi se nedařící americkou válku proti Iráku a přilehlým zemím.“ Zhruba takto shrnul činnost G8 jeden z řečníků na konferenci Sociálně-ekonomické reformy v Rusku v globálním kontextu, organizované v Petrohradě pře zahájením summitu Všeruskou konfederací práce. Pravdu měl v tom, že členové klubu opět nic podstatného nevyřešili, zato ospravedlněním izraelské agrese v Libanonu a děsivým atomovým obchodem mezi Spojenými státy a Ruskem zadělali na další dávku problémů.
Petrohrad tomu tvořil důstojnou kulisu. Palác Petra Velikého o tisíci komnatách, imperiální město postavené na bažinách smíchaných s krví a potem nevolníků, rodiště revoluce nejrevolučnější, dnes směsice autoritářství a mafiánského kapitalismu. Bylo možné shlédnout permanentní přehlídka ruských branných složek v ulicích a přesvědčit se o nulové toleranci jakéhokoli veřejného projevu nesouhlasné myšlenky.
Skupina aktivistů z Ekumenické akademie a německých organizací Erlassjahr (Milostivé léto) a Inkota přicestovala do Petrohradu, aby připomněla Putinův slib z loňského jednání G8, že tentokrát bude na programu hrozivě rostoucí zadlužení zemí východní Evropy a střední Asie. Tento slib splněn nebyl a tak zůstává tento region, který je po Latinské Americe druhý nejzadluženější na světě (pokud jde o celkový objem dluhů), na okraji pozornosti těch, kdo mají v rukou řešení. Studie, která vznikla v rámci projektu podporovaného německou rozvojovou agenturou Evangelischer Entwicklungsdienst (ke stažení v anglické a ruské verzi na těchto stránkách) ukazuje, že řada zemí je zde zadlužena kriticky, se všemi z toho plynoucími hospodářskými a sociálními důsledky; studie zároveň analyzuje vznik dluhů a jejich složení a nabízí také možná řešení.
Studie byla poprvé prezentována při mezinárodním semináři v Praze v dubnu 2006. Při této příležitosti vznikla také „Pražská deklarace“ (rovněž publikovaná na těchto stránkách) vyzývající příslušné vlády, aby problém zadlužení transformačních zemí řešily a to způsobem, který podpoří jejich sociální a ekonomický rozvoj. Studie i deklarace zároveň slouží jako platforma pro spolupráci a vytvoření sítě nevládních organizací regionu. Dosavadní odezva ze strany občanské společnosti je povzbudivá – deklaraci podpořilo více než šedesát organizací. S tímto mandátem se kampaň vydala do Petrohradu a své požadavky prezentovala na výše uvedené konferenci a na ruském sociálním fóru, které se za velkých omezení konalo ve dnech 13. – 14. 7. Jediným místem, kde se nakonec podařilo získat povolení úřadů, byl stadion S. M. Kirova na okraji města. Příznačné a přízračné: hned po skončení fóra měla začít plánovaná demolice a rekonstrukce stadionu (účastníci dělali vtipy, že buldozery omylem přijedou dřív). Po dvacetiminutové pěší cestě parkem s roztroušenými jednotkami rychlého nasazení Omon a milice následovala registrace, která měla mimo jiné zabránit přístupu obyvatelům Petrohradu, důkladná prohlídka a posléze vpuštění do areálu. Za těchto stísněných podmínek se shromáždilo pár set aktivistů z Ruska (mnozí byli preventivně zadržení) a malé skupiny z dalších zemí, kterým se podařilo do Ruska dostat. Setkání se těšilo poměrně velkému zájmu médií, jeho poselství lze charakterizovat především jako protest proti omezování lidských práv a proti nespravedlivému ekonomickému systému. Několik skupin se svými protesty a demonstracemi proniklo také do centra města, ale každé veřejné vystoupení bylo hned v zárodku zlikvidováno. V rámci obecné obavy ze sledování a odposlechů nebylo ale pro nezasvěcené prakticky možné zjistit, kdy a kde se jaká akce koná. Viděli jsme čistě náhodou, jak skupinka anarchistů rozvinula v centru svůj antifašistický transparent. Netrvalo ani pět minut a všichni odjížděli v policejním autobusu. Zprávy uváděly obvyklé tresty „za extremizmus“ pět a až deset dní vězení. Protestující, kteří měli štěstí, si zajistili alespoň zprávu v médiích, ale zadrženi byli i někteří novináři.
Kampani Milostivé léto se podařilo prezentovat na veřejnosti (a v médiích) svůj požadavek odpuštění dluhů transformačních zemí díky podpoře Ruské lutherské církve, která dala k dispozici pro protest svůj pozemek při kostele sv. Petra na Něvském prospektu (viz foto). S dávkou štěstí se nám také podařilo uniknout zadržení.
Je zřejmé, že G8 notoricky neodpovídá představě rozhodujícího aktéra při řešení světových problémů, kterou o sobě šíří. Jednoduchá je odpověď na otázku, zda je to proto, že nemá dostatek moci nebo proto, že jde především o vlastní zájmy bohatých.
Pokud jde o osud zadlužených transformačních zemí, nepřiblížilo se řešení ani o píď.
V řadě případů bude dříve nebo později (s daleko horšími následky) nezbytné odpuštění dluhů, u některých zemí už je oddlužení na pořadu dne, ale ani tam to není bez problémů: např. Kirgizská republika má být zařazena do programu HIPC (program oddlužení nejchudších zemí), což velká část občanské společnosti odmítá, protože v rámci tohoto systému restrukturalizace dluhu a oddlužení ztrácí země prakticky svou suverenitu – musí se podřídit podmínkám Mezinárodního měnového fondu, o kterých už je dávno známo, že zpravidla poškozují země, které je přijaly. Proto také dnes už nikdo půjčky od MMF nechce, má-li jen trochu jinou volbu. V posledních dvou letech výpůjčky klesly z 80 miliard dolarů na konci roku 2004 na 27 miliard v letošním červnu. Brazílie a Argentina předčasně splatili své dluhy ve výši 25 miliard dolarů na konci roku 2005 (P. Lanzet, Entwicklungspolitik 13-14/2006).
Mezinárodní kampaň za řešení dluhové krize dlouhodobě prosazuje dvě řešení. První cesta vede přes stanovení skutečně realistické dluhové zátěže, kterou lze ještě splácet, aniž by dlužnická země musela rezignovat na rozvoj. Druhé řešení, které ovšem nevylučuje to první, spočívá v ustavení arbitrážního mechanismu, který by postavil dlužníky do rovnoprávné pozice vůči věřitelům (kteří zatím určují všechna pravidla). Dalším požadavkem je demokratizace a transparentní jednání v MMF a Světové bance, jejichž dosavadní struktura umožňuje absolutní nadvládu stejných zemí, které tvoří G 8. Opakované kolapsy jednání Světové obchodní organizace, kde mají rozvojové země přece jen větší slovo, pokud se dokáží spojit, ukazují reálněji neudržitelnost hegemonie klubu bohatých, který je tím skutečným dlužníkem vůči chudým, vůči přírodě, vůči budoucnosti.