.jpg)
TTIP a CETA mobilizovaly desetitisíce lidí a vyvolaly řadu protestních akcí v ulicích. Zcela jinak se věci mají s dohodou o volném obchodu mezi EU a zeměmi Mercosur, tj. Argentinou, Brazílií, Paraguayí, Uruguayí (a dále Bolivií a Venezuelou, které mají status pozorovatele, popř. o něj usilují). Dohoda Mercosur zasluhuje kritiku stejně jako TTIP a CETA, nicméně dosud vyvolala jen poměrně malou odezvu u veřejnosti.
Levicová frakce v Evropském parlamentu (GUE/NGL) významně přispěla k šíření osvěty o výše uvedené dohodě, která je předmětem jednání již 20 let, uspořádáním konference s mezinárodní účastí. Tato konference nazvaná „Stop dohodě EU-Mercosur“ se konala 12. prosince 2019 v Bruselu.
Konferenci zahájila svým příspěvkem Mariah Silva působící v Brazilian Black Coalition. Poukázala na dramaticky narůstající porušování lidských práv v Brazílii pod vedením současného pravicově extremistického prezidenta Jaira Bolsonara a kritizovala, že EU chce navzdory tomuto porušování lidských práv obchodní dohodu podepsat.
Zásadní body obchodní dohody EU-Mercosur
Levicový europoslanec Helmut Scholz, jeden z iniciátorů konference a mluvčí GUE/NGL pro otázky obchodní politiky, poskytl základní informace o obchodní dohodě a načrtl hlavní body kritiky vůči ní.
Scholz nejprve zdůraznil, že konference je součástí strategické iniciativy jeho frakce, která je zaměřena na vytvoření alternativy k současným obchodním smlouvám EU – alternativy, která staví do popředí evropské obchodní politiky lidská práva, sociální standardy a ekologické cíle místo pouhého usilování o přístup na trhy partnerských zemí, který se doposud prosazoval ku prospěchu jen několika málo podniků v EU.
Scholz dále připomněl, že jednání o dohodě se zeměmi Mercosur začalo před dvaceti lety v době, kdy Evropský parlament ještě neměl kompetenci hlasovat o podobných obchodních dohodách. Až Lisabonská smlouva, v mnoha bodech jistě zasluhující kritiku, přenesla obchodní politiku z kompetence jednotlivých členských států na úroveň EU a tím dala Evropskému parlamentu pravomoc rozhodovat (společně s Radou EU) o obchodních smlouvách. Tím mají zvolení europoslanci v dnešní době právo a možnost vyjadřovat kritiku k obchodním dohodám a ovlivňovat je. Zároveň nesou spoluodpovědnost za jejich podobu.
Levicový europoslanec uvedl, že podle informací od Evropské komise by do března 2020 měl být ukončen právní přezkum textu smlouvy. Poté bude následovat úprava překladu textu smlouvy do úředních jazyků EU. V červnu 2020 by mělo dojít k podpisu dohody.
Dohoda je rozdělena na dvě části: politickou dohodu a obchodní část. Dotýká se každodenního života zhruba 780 milionů lidí – 280 milionů v zemích Mercosur a 500 milionů v EU.
Dohoda EU-Mercosur s objemem obchodu ve výši 90 bilionů eur je dosud největší obchodní dohodou EU. Podniky v EU ušetří díky dohodě ročně zhruba 4 biliony eur na clech za dovoz do zemí Mercosur. Tyto příjmy budou v budoucnu chybět ve veřejných rozpočtech zemí Mercosur, kde by mohly být využity smysluplněji, jak uvedl Helmut Scholz. Považuje za nepravděpodobné, že by tyto příjmy chybějící ve veřejných rozpočtech byly vykompenzovány vyššími příjmy z daní v důsledku zvýšené obchodní aktivity. Podobná očekávání se v minulosti v souvislosti s jinými obchodními dohodami s EU nenaplnila.
Na straně EU budou z dohody profitovat zejména strojírenské a farmaceutické firmy, které dohromady představují 50 % exportu EU do zemí Mercosur. Dále to budou rovněž automobilky a výrobci kvalitních exkluzivních potravin.
Hlavními exportními zeměmi EU jsou Německo, Francie, Španělsko, Nizozemsko a Portugalsko. Země střední a východní Evropy se podle Scholze na vývozu do regionu Mercosur téměř nepodílejí. Scholz vytknul, že Evropská komise dosud nevypracovala studii dopadů, která by se zabývala participací členských států EU ve střední a východní Evropě na dohodě.
Na straně zemí Mercosur budou z dohody profitovat zejména velké zemědělské podniky, které představují 40 % exportu do zemí EU, a dále podniky vyvážející nerostné suroviny (cca 18 %).
Vývoz služeb z EU do zemí Mercosur je zhruba trojnásobný oproti exportu opačným směrem. S tím na straně EU souvisí značný zájem na umožnění přístupu k veřejným zakázkám a veřejným službám v Latinské Americe pro poskytovatele z EU v tomto sektoru.
V tomto kontextu formuloval Helmut Scholz řadu otázek:
- Je tato obchodní dohoda ve své současné podobě skutečně nezbytně nutná?
- Přispěje dohoda k dosažení Cílů udržitelného rozvoje OSN do roku 2030? Země přistupující k dohodě tyto cíle přinejmenším podepsaly.
- Bude dohoda prospěšná pro občany na obou stranách Atlantiku?
- Jak by bylo možné větší měrou začlenit obchodní politiku EU do veřejných debat?
- Jak bude vypadat obchodní politika nově jmenované Evropské komise, která zahájila svoji činnost k 1. prosinci?
- Stanou se Cíle udržitelného rozvoje pro nově jmenovanou Evropskou komisi zásadním kritériem obchodní politiky EU?
Scholz ukončil svůj úvod do problematiky obchodní dohody se zeměmi Mercosur výzvou, aby i do budoucna zůstaly zajištěny vysoké standardy kvality potravin v EU a aby se vnitřní trh EU neotvíral agrárním produktům zatíženým pesticidy, které pocházejí především z Brazílie a Argentiny.
Agrochemie: nebezpečí pro veřejné zdraví
Jaká nebezpečí plynou pro veřejné zdraví z agrárních produktů zejména z Brazílie, vysvětlila Larissa Mies Bombardi. Působí jako profesorka a expertka na pesticidy na univerzitě v São Paulu a je vydavatelkou atlasu pesticidů s názvem „A Geography of Agrotoxins Use in Brazil and its Relations to the European Union“ (PDF s anglickou verzí stáhnete zde).
EU je po Číně a USA třetím největším obchodním partnerem zemí Mercosur. Bombardi nejprve zdůrazňuje, že obchod mezi zeměmi Mercosur a EU je již nyní nevyvážený. Země Mercosur exportují zejména nerostné suroviny a agrární produkty. Naopak dovážejí průmyslové produkty.
Hlavní vývozní komoditou Brazílie do EU je sója. Objem exportu představuje cca 5,7 miliard dolarů. Každému dolaru vývozu z Brazílie však odpovídají 2 dolary dovozu, a to zejména průmyslových produktů.
Brazilské zemědělské podniky, které produkují na export, jsou velmi výrazně závislé na agrochemii, především pesticidech. Velká část používaných agrochemikálii je podle informací od brazilské vědecké pracovnice dodávána podniky z EU, které vyvážejí také chemikálie, jejichž použití je v EU zakázáno.
Nerovnováha mezi zeměmi Mercosur a EU, která se projevuje již nyní, bude podle odhadů Bombardi obchodní dohodou ještě posílena a prohloubena.
K agrárním produktům, jejichž vývoz se předpokládá, patří kromě sóji především cukr používaný částečně pro výrobu etanolu, dále pak káva, pomerančový džus, tabák, kukuřice, hovězí a drůbeží maso.
Vývoz těchto produktů má podle Bombardi rovněž dopad na obyvatele Brazílie. Exportované produkty totiž chybí ve vlastní zemi. Pro vytvoření lepší představy o zemědělských plochách využívaných pro export použila Bombardi srovnání např. s Belgií. Pro pěstování eukalyptových stromů v Brazílii je využívána plocha, která odpovídá 2,4násobku rozlohy Belgie, pro pěstování cukrové třtiny dokonce čtyřnásobek plochy Belgie a pro sóju jedenáctinásobek. Pokud srovnáme plochu využívanou pro pěstování sóji s rozlohou Německa, pak plocha, na níž je pěstována sója v Brazílii, odpovídá celkové ploše SRN. Přitom se pěstování sóji ještě dále rozšiřuje.
K rozšíření pěstování exportních zemědělských produktů dochází podle rešerší Bombardi bezprostředně na úkor pěstování fazolí a pšenice pro brazilskou populaci. Totéž platí ve vztahu k pěstování rostlin, které jsou využívány k výrobě biopaliv na export.
Zemědělství, které je takovou měrou zaměřené na monokultury, se neobejde bez agrochemie a pesticidů. Podle průzkumu Bombardi se jejich použití v Brazílii za posledních 5 let zvýšilo o 25 %. Z oficiálních informací vyplývá, že v letech 2007 až 2017 se v Brazílii pesticidy otrávilo přes 40.000 lidí. To je více než 10 případů otravy za den. Bombardi nicméně vychází z toho, že na jeden oficiálně zaznamenaný případ otravy připadá zhruba padesát neregistrovaných případů. To by pak znamenalo, že se v uvedeném období otrávily zhruba dva miliony lidí.
Tyto otravy vedou neustále k úmrtím. V letech 2007 až 2014 bylo oficiálně zaznamenáno 148 úmrtí v důsledku otravy pesticidy. To znamená, že každých 2,5 dní v Brazílii někdo zemřel na otravu na pesticidy. Otravy pesticidy se v důsledku přenosu přes mateřské mléko týkají také kojenců.
Zvyšující se používání pesticidů se v letech 2006 až 2017 soustředilo zejména na vykácené oblasti amazonského deštného pralesa. Tam se přednostně pěstuje sója. Bombardi zdůraznila, že kácení Amazonie, zvýšené pěstování sóji a výraznější používání pesticidů spolu navzájem souvisejí.
Kritiku však nezasluhuje pouze to, že v Brazílii jsou povoleny a používány pesticidy zakázané v EU, ale také dramaticky rostoucí hodnoty zatížení nebezpečnými látkami. Podle Bombardi jsou v Brazílii přípustné 400násobně vyšší hodnoty reziduí než v EU. Rezidua v pitné vodě jsou vyšší o 300násobek, rezidua glyfosátu v pitné vody dokonce o 5000násobek.
A tak je podle Bombardi 98 % sóji exportované z Brazílie zatíženo rezidui pesticidů. Pesticidy, které jsou v EU v podstatě zakázány, se tak dostávají navzdory tomuto zákazu na jídelní stůl evropských spotřebitelů, a to v důsledku vývozu agrochemikálií z EU do Brazílie a dovozu agrárních produktů zatížených pesticidy z Brazílie do EU. Z tohoto pohledu by bylo třeba vytvořit mezinárodní právní rámec pro používání pesticidů.
Na závěr své přednášky požadovala Bombardi další výzkum k následkům dohody EU- Mercosur.
Informace, které uvedla Larissa Mies Bombardi, lze stáhnout na tomto odkazu (v angličtině).
WTO omezuje ochranu spotřebitelů
Výklad Larissy Mies Bombardi k ohrožení spotřebitelů v EU v důsledku rozsáhlého používání pesticidů v Brazílii doplnila o několik důležitých aspektů Karine Jacquemart z organizace Foodwatch France. Uvedla, že nadnárodní společnosti již nechtějí pouze snížit cla. Usilují také o odstranění regulace v oblasti ochrany spotřebitelů a životního prostředí. V návaznosti na to již EU ve svých obchodních dohodách uvádí, že se aplikují pravidla WTO, aniž by chránila, posilovala a prosazovala svá vlastní interní ochranná pravidla.
Podle pravidel WTO jsou zakázány také technické obchodní překážky. Tím je např. míněno omezení vývozu produktů zatížených pesticidy, zavedené demokratickou cestou. Pravidla WTO v nedávné minulosti vedla k žalobám nadnárodních společností proti EU, které byly projednány před příslušnými grémii WTO. EU v těchto sporech neuspěla. V EU platí tzv. zásada předběžné opatrnosti. V souladu s ní musí výrobci před povolením produktů prokázat, že produkty nejsou škodlivé. Podle pravidel WTO jsou produkty povoleny v zásadě vždy tehdy, pokud stát výrobci nemůže jednoznačně dokázat, že produkt je škodlivý. Důkazní břemeno je tedy obráceno a EU může dovoz zakázat pouze v případech, kdy je schopna škodlivost dovážených produktů doložit vědeckými důkazy.
K tomu navíc přistupuje skutečnost, že pravidla WTO předepisují automatizovaná kontrolní řízení, která jsou založena na důvěře, nikoli na kontrole. To uvedla Mathilde Dupré působící ve Veblen Institutu, francouzském neziskovém think tanku pro ekonomické reformy a ekologickou transformaci. Pouze vysoce rizikové dodávky je možno i nadále sledovat a zkoumat podrobněji. Tím je extrémně ztížena účinná kontrola dovozu potravin do EU.
Zemědělci a zaměstnanci pod tlakem
Colm O’Donnell, prezident sdružení „Irish Natura and Hill Farmers Association“, dokreslil situaci informacemi o dopadu dohody EU-Mercosur na agrární sektor EU. Pro zemědělství v EU momentálně platí poměrně vysoké standardy v oblasti ochrany životního prostředí a ochrany zvířat. Plánovaným zvýšením dovozu kvalitního masa, kdy se bude jednat o 99 tisíc tun hovězího masa a 80 tun drůbežího masa, které se do EU dostanou do značné míry bez cel, se zemědělci v EU ocitnou pod silným tlakem. Totéž platí pro poměrně vysoké standardy ochrany životního prostředí a zvířat. O’Donnell rovněž zdůraznil, že v důsledku tohoto vývoje budou zničeny velké části amazonského deštného lesa. Naopak to bude pouze několik málo velkých podniků z EU, které budou mít prospěch z otevření trhů zemí Mercosur pro své produkty. Z pohledu O’Donnella budou zemědělci v EU obětováni ve prospěch exportních příležitostí několika velkých podniků z EU.
Na latinskoamerické straně počítají odboráři s dramatickým úbytkem pracovních míst, jak uvedl Andrés Larisgoitia z argentinského odborového svazu, který rovněž koordinuje činnost odborů v rámci zemí Mercosur. Podle něj je 70 % pracovních míst v argentinském průmyslu ohroženo tím, že se na základě obchodní dohody v důsledku rostoucího a do budoucna bezcelního dovozu průmyslových produktů z EU do Brazílie omezí odbyt argentinských podniků v Brazílii. Latinskoamerické odbory se proto brání proti hrozícímu zaplavení trhů produkty z EU. Larisgoitia argumentuje tím, že obchodní dohody s EU dosud měly takový dopad. Proto odbory požadují inkluzívní obchodní politiku, která umožní latinskoamerickým zemím vybudování vlastních výrobních kapacit. Ve spolupráci s Evropskou odborovou konfederací (ETUC) se tedy hledají řešení založená na udržitelné integraci místo vyloučení. Larisgoitia vychází z toho, že Argentina obchodní dohodu v současné podobě nepodepíše.
Larisgoitiovi vyslovil podporu italský odborář Giacomo Barbieri (CGIL). Uvedl, že ETUC v žádném případě nesází na protekcionismus, ale usiluje o odlišnou obchodní politiku. Dosavadní dohody o volném obchodu z jeho pohledu také nejsou alternativou k protekcionismu. Současné dohody o volném obchodu jsou spíše samy určitou formou protekcionismu, kdy silnější obchodní partner vnucuje svá pravidla slabšímu.
Proti obchodní dohodě se na straně EU staví zejména odbory, protože zcela postrádají původně zamýšlenou třetí část spolupráce. V současné podobě by dohoda vedla k oslabení sociálních a tarifních standardů EU.
Odbory věří, že obchodní dohody musí vytvořit rámec pro spolupráci s latinskoamerickými výrobci tak, aby bylo dosaženo vyšší kvality produktů. Naopak není možné, aby dohoda přinášela prospěch pouze několika málo evropským podnikům.
Italské odbory proto s organizátory Fridays For Future (FFF) vyjednali, že dohoda EU-Mercosur bude do budoucna jedním z témat, kterým se věnují akce FFF.
David Calay, ekonom působící na Université Angers, dospěl ve věci kritiky vůči obchodní dohodě EU-Mercosur vyslovené v dosavadní debatě k závěru, že současné dohody o volném obchodu jsou zaměřeny zejména na to, aby byla zrušena státní regulace, a to především ekologické a sociální standardy. Výměnou za zjednodušený dovoz potravin zatížených pesticidy do EU se naopak otevřou trhy zemí Mercosur – na úkor evropských zemědělců a ve prospěch hrstky velkých evropských podniků, mj. strojírenských, automobilových a farmaceutických podniků. Odtud plyne motto mnoha kritiků této dohody: „Dobytek za auta“. Calay se vyslovil pro to, aby místo uzavření dohody o volném obchodu byla vytvořena mezinárodní obchodní organizace, která byla zamýšlena na základě Havanské charty z roku 1948. Uvedl však, že Havanská charta by měla být rozšířena o problematiku životního prostředí.
Závěr
Dohoda Mercosur přinese podobně jako další obchodní dohody EU řadu poražených a pouze několik málo vítězů. Tak zněly závěry konference. Odtud plyne požadavek hlubší reformy obchodní politiky EU, která by do popředí stavěla lidská práva, sociální standardy, spolupráci a Cíle udržitelného rozvoje OSN.
Změna dohody směrem nastíněným účastníky konference do data podpisu zamýšleného Evropskou komisí (červen 2020) je mimořádně ambiciózním cílem. Přesto to není nemožné. Podle Lisabonské smlouvy bude dohoda EU-Mercosur uzavřena pouze tehdy, pokud získá podporu většiny poslanců Evropského parlamentu. Evropský parlament má tedy vyjednávací sílu k tomu, aby dohodu změnil nebo zcela odvrátil.
Proti dohodě se již ozývají výrazné protesty ze strany evropských zemědělců. V září příslušný výbor v rakouském parlamentu pověřil tehdejší vládu, aby v Evropské radě nedala souhlas s dohodou Mercosur. Politický tlak na Evropský parlament tedy sílí. Má-li být prosazen stanovený cíl, tj. alternativní obchodní politika, v jejímž popředí stojí lidská práva, sociální standardy, spolupráce a Cíle udržitelného rozvoje OSN, musí tlak v příštích týdnech zesílit ještě výrazněji, a to jak na evropské, tak na latinskoamerické straně. Skutečnost, že se italským odborům podařilo zahrnout dohodu EU-Mercosur na seznam témat, kterým se věnuje italská pobočka Fridays For Future, ukazuje, že ještě existuje manévrovací prostor pro zvyšování politického tlaku.
Možná budou italský příklad následovat také další sekce klimaaktivistů. Dvacet let starý mandát k jednání o obchodní dohodě přece již neodpovídá dnešním požadavkům na klimatickou politiku. Je v rozporu s tzv. „Novým zeleným údělem“, který Evropská komise představila Evropskému parlamentu v Bruselu dne 11. prosince 2019 jako základ pro novou evropskou klimatickou politiku, jejímž cílem je zastavit globální oteplování. Nový zelený úděl dosáhne stanoveného cíle pouze tehdy, budou-li do něj zahrnuty všechny oblasti politiky – včetně obchodní politiky EU.
Článek vyšel na blogu Europa.blog: https://europa.blog/vieh-gegen-autos-stop-eu-mercosur/