Květiny jsou krásné. Je to krása, kterou příroda nabízí v marnotratném bohatství forem a nepřeberném množství a lidská trpělivost a um ještě tu pestrou záplavu dál rozmnožují. Barvy, tvary, sladkost i vůně květů, určené, jak jsme byli přírodovědci poučeni, k lákání hmyzu, který má rostlinám pomoci s oplodňováním, lákají stejně tak lidi, a to i ty nepoučené. I nám květy často slouží k vyjádření lásky ale zdaleka nejen k tomu. Květiny zdobí nevěstu stejně jako rakev s nebožtíkem a hodí se jako dar bohům i tchyním. Květiny představují nevyčerpatelnou inspiraci pro umělce a fungují jako politické i náboženské symboly. Květiny vyjadřují kosmický řád v exotické disciplíně ikebany. Všichni známe útržky biedermajerovské květomluvu a víme, že červená růže znamená lásku.
Spousta květin je léčivých, dělají se z nich parfémy nebo se dají dokonce jíst, ale jedinečné jsou především jako krásný, neužitečný a pomíjivý dar, který právě těmito vlastnostmi: krásou, neužitečností a pomíjivostí oslovuje naši touhu po intenzívním vnímání času života, v kterém krásu a štěstí lze přijmout, když přijdou, ale nelze je zadržet. Takovým způsobem může duši oslovit luční kvítí i vzácná orchidea, důležitý je kontext a naše vnímavost.
Síla sdělení a prožitku je spíše nepřímo úměrná ceně nebo množství květů. Zahrnovat někoho náručemi růží svědčí o překypující peněžence, ale překypující srdce to nezaručuje. Větší půvab má nesporně kytice skromná ale vlastnoručně natrhaná. Nebudeme tu probírat otázky polního a zahradního pychu, spíše jde o otázku míry a přiměřenosti. A také respektu k přirozenému běhu času, který přináší postupně sněženky, fialky, konvalinky až k vánočním barborkám, každý květ ve svůj čas. Asi je to právě přirozenost, která se nám ztrácí. Když jdeme nakupovat, v obchodě podle nabízeného zboží nepoznáme, jaké je právě roční období. Rajčata a růže se dostanou po celý rok, o banánech ani nemluvě. Většinou se to chápe jako růst kvality života, rozmach svobody. Navíc jsou ty věci tak báječně levné. Málokdo se ptá, jak je to možné a kde se to všechno bere a jestli náhodou taky neskončíme jako ta zmlsaná fiflena v pohádce o 12 měsíčkách.
Když jsem vyrůstal v padesátých a šedesátých letech v pražských Vršovicích, měli jsme v sousedství dvě zahradnictví. Firma Böhm byla přímo naproti, nad kostelem sv. Václava. Ta ustoupila nové výstavbě a novým pořádkům a jeden z potomků její dobré jméno obnovil až v devadesátých letech v Hostivaři, kde nabízí okrasné stromky a keře. U Botiče bývalo Volákovo zahradnictví, proslulé svými růžemi, ještě dlouho se tam chodilo večer úzkou cestičkou mezi dvěma zahradami k tajemné vile nakupovat na černo, když už pan Volák nesměl mít živnost.
Bez ohledu na znárodňování, restituce a privatizace, tak vlastně dopadlo české zahradničení obecně. Udrželo se hlavně pěstování okrasných a hrnkových rostlin, kde je pořád více než polovina produktů na trhu z domácích zdrojů. Pěstování řezaných květin na prodej téměř vymizelo, protože české květiny nejsou schopné obstát v globální konkurenci. Vítězí vhodnější klima ale hlavně levná práce a malé ohledy na přírodu v rozvojových zemích. Je to jedna z absurdit, které vznikají, když se jako nejvyšší hodnota a cíl všeho snažení nastolí maximální a expresní zisk.
Jaké to má následky v případě řezaných květin, o tom je tato výstava a doprovodný dokumentární film, které si prohlédnete sami. Podobně zlé podmínky, jaké jsou obvyklé při pěstování květin v rozvojových zemích, panují rovněž v globálních řetězcích těžby, průmyslu a zemědělství. Také většina potravin se pěstuje hlavně proto, aby na tom nadnárodní firmy a spekulanti vydělali a nasycení lidí je vedlejší. Proto ve světě, kde je dostatek jídla pro všechny, umírá na padesát tisíc lidí denně hlady.
V Ekumenické akademii se podobnými tématy zabýváme dlouhodobě a projekt Fair Flowers, květiny pro lidská práva běží už druhým rokem. Setkáváme se s různými reakcemi. Někdy je to lhostejnost, ještě častěji asi rezignace – pocit, že s nespravedlností a ničením přírody se nedá nic dělat, že nic nezmůžeme, že jsme slabí. V případě květin, je docela obvyklé, že lidé, kteří se dozvědí, jak se květiny v rozvojových zemích pěstují, se zařeknou, že už je nebudou kupovat. To není tak obtížné rozhodnutí, bez květin se objedeme. Těžší by bylo přestat kupovat dovážené potraviny, textil, počítače, hračky nebo mobilní telefony, vesměs všechno produkty s podobnou historií, zahrnující porušování lidských práv, dětskou práci, násilné konflikty v boji o suroviny, krev, pot a slzy.
Je to velmi zásadní dilema, které nemá jednoduchou odpověď. Spotřebovávat jen místní a sociálně i ekologicky únosné produkty je dnes možné jen na velice, velice omezené úrovni, pro omezený počet lidí, ochotných žít mimo systém. Zároveň pro stamiliony chudých z rozvojových zemí představuje v současnosti práce pro bohaté trhy alespoň jakous takous šanci na přežití.
Proto většina současných světových kampaní za zlepšení pracovních podmínek a prosazení spravedlivější globální společnosti nevyzývá k bojkotu zboží pocházejícího z rozvojových zemí, ale motivuje zákazníky k podpoře producentů v jejich zápase za důstojné životní podmínky vytvářením tlaku na firmy a na politiky, aby nastavili závazná obchodní pravidla a spravedlivý právní systém. Tam, kde je to už možné, je třeba podporovat alternativní formy obchodování, jako je fair trade, spravedlivý obchod. Tato výstava vás nechce zbavit potěšení z krásy květin. Dotyk s krásou může naopak inspirovat k aktivitě na pomoc k radosti a důstojnosti i pro ostatní. Minimum, co můžeme dělat všichni, je žádat v prodejnách fair tradové květiny a pomoci tak, aby se tato alternativa co nejdřív prosadila i u nás.
Na závěr děkuji Českému zemědělskému muzeu za spolupráci při realizaci této výstavy, je to důstojné místo pro zahájení putování výstavy po českých zemích. Na projektu Fair Flowers spolupracujeme také s českým Svazem květinářů a floristů. Poděkování patří i sponzorům projektu Fair Flowers, květiny pro lidská práva. Jsou to Evropská komise, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, římskokatolické biskupství z německého HIldesheimu. Přispět můžete i vy svým darem, nebo když u nás nakoupíte fairtradové produkty. Budeme také rádi, když vás zaujmou naše informační materiály k dalším projektům, které jsou tu k dispozici.
Koncept výstavy připravili naši partneři z německé nevládní organizace VAMOS, českou verzi výtvarné zpracoval Lukáš Silný, originálně technicky koncipovanou výstavu realizovala firma Hubálek-Expro. Děkuji také kolegyním Markétě Novotné a Daniele Richterové, koordinátorkám projektu, které připravily českou verzi výstavy.
Zahajovací projev k versnisáži výstavy "Co skrývá něžná krása květin?", která se konala v Národním zemědělském muzeu ve čtvrtek 16.7.2010. Výstavu je možné navštívit do konce října 2010.