Každý má pocit, že doba, v níž žije, je převratná, nic není tam, co před pár lety bylo. Ty tam jsou doby úporného budování značky a image, bombastických investic zadavatelů do televize a prestižních časopisů. Pak se přestalo cílit na skupiny a míříme na jednotlivce, nastala doba opravdového DM a CRM. Jenže z našich prodejních argumentů se dávno vytratila racionalita, stejně jako u důvodů spotřeby. Proto si myslím, že přichází doba, kdy velkou roli v rozhodovacím procesu spotřebitele bude hrát otázka: Komu vlastně mé peníze skončí v kapse? Je to totiž jedna z mála možností, jak ovlivnit svět kolem sebe (demokratické volby?). Nazval bych to sociálním aspektem značky. Spotřebitelé si uvědomují, kolik z ceny zboží tvoří skutečné náklady a kolik zisk překupníků, dodavatelů, výkupců, akcionářů a dalších. Počet takto uvažujících zákazníků, kteří by sami sebe ovšem nikdy neoznačili za levičáky, poroste. Důkazem toho je značka Fair Trade. V Evropě funguje už několik desetiletí, u nás zatím krátce. Pro spotřebitele je na ní zajímavý fakt, že cenu tvoří skutečné náklady a minimální zisk. Nestojí za ní žádná firma, jen organizace regulující podle přísných kritérií její udělování. Nikdo tak není tlačen k zisku, a to si spotřebitelé začínají uvědomovat. Tím spíš, že mezi přísná kritéria patří i důsledné dodržování norem Eco a Bio. Zákazník tak za stejnou cenu, někdy dokonce nižší, dostane výrobek nejvyšší kvality, srovnatelný s top produkty komerčních firem. Navíc s pocitem, že své peníze, utratil smysluplně. S vědomím, že ví, kde jeho peníze končí. Ne v charitách, ne u akcionářů koncernů, ale u lidí, kteří tu kterou věc vypěstovali nebo vyrobili. Uvidíme, ale peníze přece hýbou světem, ten se mění a nic není tam, kde za pár let bude. Hledejte Fair Trade.
Michal Kabelka Copywriter Mbac
Strategie, č.: 034, str.: 24, 22.08.2005