.jpg)
Kapitalismus vytvořil nikdy nebývalý materiální blahobyt ale zároveň rostou rozpory: nerovnost, ničení životního prostředí, vytváření závislostí, ztráta smyslu. Kapitalismus plíživě přetváří naše hodnoty a stále více lidí poznává, že nám neposkytuje svobodu a štěstí.
Základní rozpor je etický. Kapitalistické hodnoty – výkon, konkurence, efektivnost, zisk a růst nejsou v souladu s našimi demokratickými a humanistickými základními hodnotami: sebeurčení, demokracie, solidarita, odpovědnost a důvěra. Hodnoty ekonomiky jsou v rozporu s hodnotami života a společenství.
Rozhodující bod: dnes zákony a kulturní instituce podporují hodnoty kapitalismu a oslabují „univerzální“ hodnoty. Egoismus, lakota a nenasytnost jsou podporovány zákonem. Kdo bere, je odměňován, kdo dává, tomu je bráno. Toto rozhodnutí ospravedlňujeme poukazem na údajnou „lidskou přirozenost“. Konkurence a úsilí o vlastní prospěch jsou prý zakotveny v našich genech. Ale takový pohled na nás samotné je klamný, představuje ideologické jádro kapitalismu. Jsme bezpochyby schopni usilovat o moc a bohatství, to jsme dokázali; ale stejně tak jsme schopni pomáhat, spolupracovat a sdílet. Záleží na tom, co ve společnosti oceňujeme a zákonem odměňujeme. Radikální alternativa ke kapitalistickému tržnímu hospodářství musí nahradit osudové spojení honby za ziskem a konkurence smysluplnějšími cíly: orientací na obecný prospěch a spolupráci.
Pokud cílem podniků nebude zisk, vytvoří se tím pozitivní řetězová reakce:
1. Odpadne tlak na růst, protože nebude k přežití třeba spolknout konkurenty
2. Tím bude odstraněna vražená konkurence, v které se dnes často neprosazuje ten lepší, ale ten kdo má méně skrupulí nebo je mocnější
3. Manipulace konzumentů a konzumentek pomocí reklamy a marketingu stejně jako vytváření umělých potřeb odpadnou, pokud už nebude cílem maximalizace podnikatelského zisku, ale prospěch všech
4. Kapitál přestane být cílem ale stane se prostředkem.
5. Sociální a ekologická odpovědnost se stanou předními cíly podniků, ne-li přímo důvodem jejich vzniku.
Tím se můžeme zbavit nepříjemného rozporu, že od podniků, které jsou v principu orientovány na zisk (a vlastní zájem) čekáme paradoxně sociální a ekologickou odpovědnost. Protože ekonomika musí sloužit celé společnosti a podniky jsou jenom ekonomickým nástrojem, je třeba zakládat jen takové podniky, které mají za cíl tuto univerzální službu. Právnické osoby (koncerny) nebudou v budoucnosti dostávat na rozdíl od dneška stejné svobody jako fyzické osoby (lidé), ale musí lidem sloužit. Vedle zákazu převádět zisky na majitele (dovoleny jsou omezené rezervy na investice a pokrytí ztrát; kdo pracuje dostane spravedlivou odměnu), budou právnické osoby podněcovány k obecně prospěšnému jednání: čím odpovědněji, solidárněji, obecně prospěšněji a udržitelněji se ekonomičtí aktéři budou chovat, tím silněji budou podporováni širokou paletou hospodářsko-politických nástrojů. Měli bychom hodnoty, které se osvědčují v mezilidských vztazích kultivovat a odměňovat i v hospodářském životě. Tím se stane společnost šťastnější a svobodnější.