.jpg)
Skončil summit OSN. Český premiér převzal v New Yorku od zástupkyně kampaně Česko proti chudobě bílou pásku s několika tisíci podpisů českých občanů a ve svém projevu upozornil na ostudnou situaci na naší planetě, na níž třicet tisíc dětí denně umírá hlady nebo na banální nemoci či žízní.
Česká republika se zavázala navyšovat oficiální rozvojovou spolupráci, a pokud nedojde k radikálním politickým změnám, můžeme doufat, že se tak stane. Je však dobré si uvědomit, že do oficiální rozvojové spolupráce se podle pravidel OECD dnes počítají naše příspěvky do OSN, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, do fondů Evropské unie ale také péče o uprchlíky v České republice. Část této pomoci je ovšem určena i na dvoustranné projekty, na něž vláda prostřednictvím příslušných ministerstev vypisuje výběrová řízení. Větší díl je určen privátnímu sektoru, ale dostane se i na občanské organizace. A tu se objevuje problém.
Občanské neziskové organizace, které jsou plátci DPH z ekonomických činností, se dostávají do těžké pozice, pokud dostanou zakázku na rozvojovou spolupráci. Zatím vše vypadá tak, že by měly platit DPH, což by znamenalo, že velká část projektových peněz míří zpět státu, a nikoli do cílových rozvojových zemí. Daní by byly zatíženy mzdy, diety, nákupy v cílové zemi. Jednalo by se o dvojí zdanění, v české republice i v cílové zemi. V zákoně o DPH mají výjimku dodávky humanitární pomoci. To se ovšem týká dodavatelů, nikoli realizátorů. Ti by zřejmě i v takovém případě byli daňově zatíženi. Rozvojová spolupráce je však něco zcela jiného než humanitární pomoc, byť jsou úřady nejspíš ochotny tento paragraf vykládat pro ni příznivým způsobem.
Je v textu mnoho kdyby a nejspíš? Nedivte se, tak vypadaly odpovědi na mé dotazy ohledně této problematiky. Mezi občanskými organizacemi se již delší dobu mluví o potřebě stávající praxi změnit, vyjasnit, vyřešit. Zatím se však nedokázaly sjednotit na postupu. Je to zřejmě dáno i tím, že nechtějí vypadat jako nevděčníci kritizující svého hlavního donora, jímž je stát. Nadace a soukromí dárci totiž projekty někde daleko v Africe, Asii či Latinské Americe příliš nepodporují.
Pokud se ovšem rozvojové organizace ke společnému postupu neodhodlají a nevytvoří expertní skupinu, která navrhne přijatelné řešení, příliš se nezmění. Neudržitelná situace panuje u tzv. trilaterálních projektů, na které přispívají vlády jiného rozvinutého státu. Cizí vlády, například kanadská či rakouská, podporují tyto projekty nikoli proto, aby prostřednictvím DPH subvencovali náš státní rozpočet, ale aby podpořili naší rozvojovou spolupráci prostřednictvím občanských organizací. Problém s DPH a subvencování českého rozpočtu již zaznamenaly organizace z Kanady a Rakouska…
Češi ale nejsou sami, kdo se s tímto problémem potýká. Podobná situace je i v Nizozemí, které je jedním z největších světových poskytovatelů rozvojové spolupráce na obyvatele. Tamní ministerstvo financí to však řeší výjimkami, které se staly pravidlem. Možná by to bylo pro všechny strany nejsnadnějším řešením a pro obyvatele chudých zemí rychlou pomocí.