<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Aby bohatí nerozhodovali sami:</b>
</p>
<p>
<p>
<b>Mezinárodní legislativa o bankrotu - transparentní a spravedlivá jednání o prominutí dluhů</b>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Státy mohou zbankrotovat</b>
</p>
<p>
<p>
Představte si, že žijete v zemi, jejíž vláda si dlouhá léta půjčuje peníze. Ze zahraničních peněz financovala řadu smysluplných, ale i nesmyslných věcí a nejeden dolar se ocitl i na soukromých účtech. Teď se stát topí v dluzích a už není schopen platit úroky a splátky. Vláda musí zjišťovat, zda by nemohla splatit část dluhů později, nebo zda by jí věřitel část dluhů dokonce neodpustil. Vaše země je v bankrotu nebo - jak říkají odborníci - nesolventní.
</p>
<p>
<p>
Věřitelé zasedají. Usnesou se, že pokud bude Vaše země pořádně šetřit, jsou ochotni část dluhů odpustit a informují o tom vaši vládu. Stanoví přesné konkrétní podmínky, které je potřeba splnit. Pokud budou věřitelé spokojeni s ozdravěním hospodářství, bude možné dluhy odpustit.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
Co to pro vás osobně znamená? Ztratíte práci, protože váš závod dostával státní podporu - stejně jako ji dostávají v EU, USA, či Austrálii zemědělství, hornictví, ocelářství nebo loďařský průmysl. To věřitelé zakazují, takže závod zbankrotuje. Viditelně stoupají ceny potravin, protože i tady se krátí státní subvence. Musíte začít platit školné, zdržuje se lékařská péče.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
Věřitelé vaši vládu chválí především za opatření, jež podporují export. Vláda prodala lesy dřevařským koncernům. Za pár let stromy sice zmizí, ale je možné se tak postarat o některé úvěry. Bohužel drancování lesů vede k tomu, že v následujícím období dešťů váš dům vezme voda, která začne více vystupovat z břehů…
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Bankroty bez legislativy</b>
</p>
<p>
<p>
Něco takového zažilo již příliš mnoho lidí. Nijak nemohli ovlivnit, na jaké účely si jejich vláda brala úvěry a kam se peníze vlastně poděly. Nemohou také nijak ovlivnit ani to, jak vypadají podmínky prominutí dluhů.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>V současnosti rozhodují sami věřitelé</b>…
</p>
<p>
<p>
Při každoročním setkání věřitelů („špiček světového hospodářství“) se šéfové vlád sedmi nejdůležitějších průmyslových zemí dohodnou na hlavních směrnicích pro prominutí dluhů. Jejich cílem je přitom umožnit prominutí těch pohledávek, jež by stejně nikdy nedostali, aby tím jistěji mohli inkasovat zbytek. Sami dlužníci nemohou na jednání ani promluvit.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
Konverze a prominutí dluhů, jež mají rozvojové země u jiných států, vyjednává tzv. Pařížský klub. To je hospodářské společenství vlád věřitelských zemí. Zde jsou vyslechnuty i vlády zadlužených zemí. Ovšem z jednání, zda se jim dluhy prominou a pokud ano, jaká část dluhů bude prominuta, jsou dlužníci vyloučeni.
</p>
<p>
<p>
Věřitelské banky se spojily do „Londýnského klubu“. Dlužníka si předvolají jen tehdy, pokud se už dohodly na podmínkách pro prominutí dluhů.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>… věřitelé jsou žalobci i soudci ve vlastní věci…</b>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
Pokud se nějaký podnik ocitne v platební neschopnosti, rozhoduje o něm řádný soud na základě zákona o bankrotu. Ani věřitel ani dlužník nemohou sami zjistit, zda je dluhy možné prominout a pokud ano, jaké a za jakých podmínek.
</p>
<p>
<p>
Mezinárodně rozhodují věřitelé na základě dobrozdání Mezinárodního měnového fondu. MMF sám není jenom věřitelem, ale také znalcem a vykonavatelem. Konverze a prominutí je možné jen na základě jeho analýz zadlužených zemí a za podmínek, že tyto země splní jeho hospodářsky - politické úkoly.
</p>
<p>
<p>
Přitom MMF není žádnou neutrální instancí, neboť jeho hlasovací práva jsou závislá na vkladech členských zemí. S velkým odstupem mají největší vliv Spojené státy americké (17,35 %) následované Japonskem (6,23 %), Německem (6,08 %), Velkou Británií a Francií (každá po 5,02 %). Sto dvacet rozvojových zemí - s výjimkou Číny - disponuje přibližně jednou čtvrtinou hlasů.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>… a neexistuje žádná ochrana chudých</b>
</p>
<p>
<p>
Přímo postižení obyvatelé příliš zadlužené země nemají žádnou možnost jak uplatnit svá základní práva jako je právo na obživu, vzdělání a zdravotní péči, stejně jako dostupnost základní infrastruktury. Na rozdíl od zbankrotovaného obyvatele např. v České republice jim není přiznáno žádné existenční minimum, z něhož by mohli přežít.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
Výsledkem je absurdní série konverze dluhů. Některé země vyjednávaly v Pařížském klubu až třináctkrát a vždy se dočkaly jen další restrukturalizace dluhů. I mnozí zástupci věřitelů připouští, že by pro mnohé zúčastněné bylo lepší, kdyby se udělal jednorázově rozsáhlý „řez“, který by dlužníkům umožnil skutečný nový začátek.
</p>
<p>
<p>
Ale k tomu je potřeba postupovat zcela jinak.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Šlo by to i jinak</b>
</p>
<p>
<p>
Kapitola 9 zákona Spojených států amerických o bankrotu, platí pro územní a místní samosprávu (tady více méně suverénní celky) a její aplikace ukazuje, že tyto osvědčené principy je možné použít i pro plně suverénní dlužníky, tedy státy. Kapitola 9 se zakládá na následujících principech:
</p>
<ul>
<li value="0"><p>
<p>
Rozhodnutí o regulaci platebních závazků nevydává žádná ze zúčastněných stran, nýbrž neutrální instance.
</p>
<li value="1"><p>
<p>
Všechny požadavky všech věřitelů vůči postiženým dlužníkům upravuje jeden jediný proces. Všichni věřitelé, ať jsou to státy, banky nebo upisovatelé, jsou vypořádáváni naráz.
</p>
<li value="2"><p>
<p>
Prostředky nezbytné k zajištění základních potřeb obyvatel (zdravotnictví, vzdělávání, infrastruktura) budou zahrnuty do veřejného rozpočtu dřív, než se vypočítá výše povinných plateb.
</p>
<li value="3"><p>
<p>
Obyvatelstvo postižené splácením dluhů má při jednáních právo být vyslechnuto,
</p>
<li value="4"><p>
<p>
V úvahu se vezme i zodpovědnost věřitelů - pokud např. předem nepřezkoumali schopnosti splácet dluhy, dopustili se korupce nebo chyb v plánování u financovaných projektů, může to vést až k propadnutí nároků.
</p>
<li value="5"><p>
<p>
Kdo se jako věřitel nebo dlužník dopustil korupce nebo zpronevěry bude pohnán k odpovědnosti a zjištěné obnosy budou zadrženy.
</p>
</ul><p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Smírčí řízení jsou nenákladná a účinná</b>
</p>
<p>
<p>
Protože mezi státy neexistují žádné nestranné soudy, je možné použít, jak je u sporných otázek mezi státy obvyklé, smírčí řízení - arbitráž. Dlužníci a věřitelé v něm jmenují stejný počet rozhodčích. Jmenovaní smírčí soudci se shodnou a dovolí další osobu soudce, aby bylo možno rozhodovat většinově. Poté začíná smírčí řízení, při kterém se rozhoduje prostou většinou.
</p>
<p>
<p>
Není třeba žádná další byrokracie. Bude-li třeba, může funkci stálého technického sekretariátu převzít vhodný úřad Spojených národů. Ten by byl neutrální, protože Spojené národy nejsou ani věřitelem, ani dlužníkem.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Nemají prospěch jenom zkorumpovaní vládci?</b>
</p>
<p>
<p>
Opak je pravdou. Teprve mezinárodní proces o bankrotu umožní dostat se k penězům z korupce. V rámci nestranného procesu, při kterém už nebude břemeno svalováno na nejchudší skupiny obyvatel, mají obě strany v prvé řadě zájem vyjasnit temné obchody a prostředky opět zpřístupnit.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Jsou tyto požadavky reálné? </b>
</p>
<p>
<p>
Protože není potřeba vytvářet mezinárodní struktury, je potřeba pouhé politické vůle zúčastněných. I „Pařížský klub“ dnes jedná bez podkladů v mezinárodním právu. Více dovolují národní zákony - například německý hospodářský zákoník: „vzdát se požadavků v rámci multilaterálních dohod.“ Nikde nestojí, že se přitom musí jednat o nespravedlivé a jednostranné dohody.
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
<b>Na mezinárodní úrovni se o „Spravedlivé a transparentní arbitrážní řízení“ (Fair and Transparent Arbitration Process - FTAP) zasazují generální sekretář OSN, papež a četné kampaně občanských iniciativ celého světa.</b>
</p>
<p>
<p>
</p>
<p>
<p>
</p>